Toni Morrison

Teprve tato vynikající autorka získala pro afroamerickou literaturu první Nobelovu cenu; stalo se tak roku 1993. Nijak překvapivě nepůsobí převládající téma jejích knih: Toni Morrisonová se zajímá hlavně o postavení Afroameričanů jak uvnitř vlastní rasy, tak celkově ve společnosti. Její styl ji zařazuje jako pokračovatelku jednak magického realismu, jednak modernismu, která zejména ve svém nejnáročnějším díle rozvíjí metodu proudu vědomí. O chudobě, do níž se narodila, vypovídá šokující vzpomínka jejích rodičů: Když za hospodářské krize nemohli platit nájem, chtěl je majitel pozemku při fingované nehodě uvnitř pronajatého domu upálit. Přípravu nejhrůznějšího zločinu, který by běloch mohl spáchat, se podařilo odhalit pouze náhodou. Toni však vyrůstala - a hlavně školní docházku absolvovala - v překvapivě liberální atmosféře. Podle vlastních slov si teprve v době dospívání mezi bílými spolužáky uvědomila svou takzvanou odlišnost. Vynikající prospěch jí umožnil univerzitní studium. Za vysokoškolských let ji velmi obohatil zájem o romány bílých autorů. Její absolventská práce se týkala modernistů Virginie Woolfové a Williama Faulknera. Poté Toni zůstala na akademické půdě jako odborná asistentka. Provdala se za jamajského architekta a narodili se jí dva synové. V první polovině šedesátých let se však manželství rozpadlo. Naopak mimořádně šťastnou okolností se krátce nato stala práce v nakladatelství. Zde Toni Morrisonová výrazně přispěla k vydávání soudobé afroamerické prózy. Své vlastní romány začala publikovat na počátku sedmdesátých let. Přiměli ji k tomu přátelé; argumentovali důležitostí každého hlasu, jenž pomůže otupělou společnost pozvednout z atmosféry zklamání. První tři romány dosud skrývají zajímavý potenciál pro budoucí využití ve filmu. Spisovatelčin debut - Nejmodřejší oči (kde si anglický název pohrává i s významem "nejsmutnější") - se zabývá jak neodbytností nesplnitelného snu, tak relativitou krásy. Druhý román - Sula - srovnává dva ženské osudy - konvenční a buřičský. Píseň o Šalamounovi staví mužskou nadřazenost, obvyklou uvnitř patriarchální afroamerické společnosti, do kontrastu s pocitem outsidera tváří v tvář bělochům. Tato próza se zabývá přítomností i minulostí. V pravém slova smyslu historickým románem je Milovaná - autorčino mistrovské dílo, vydané roku 1987 a zasazené do doby před občanskou válkou. Jako hlavní téma se vymezuje opět relativita - tentokrát zločinu spáchaného v zoufalství. Uvnitř tohoto tematického rámce se rozvíjejí mimo jiné motivy nevysvětlitelného úkazu mezi nebem a zemí, rodinné tyranie, ale i naopak dozrávání k obětavosti, a postupně dosaženého odpuštění, stvrzujícího neokázalou hlubokou lásku. S vypravováním ve třetí osobě se střídají vnitřní monology, zřetelně inspirované Faulknerem, avšak místy segmentované na způsob černošských spirituálů a jazzových písní. Během devadesátých let se Toni Morrisonová na Princetownské univerzitě v New Jersey zasloužila o projekt, při jehož naplňování spolupracují nadaní studenti se známými umělci. Mimoto začala psát pro časopis Nation. Velkým otřesem se roku 2010 stalo úmrtí jejího mladšího syna, s nímž napsala několik dětských knížek. Nezbývá než doufat, že spisovatelce dál pomáhá obdiv jejích studentů a čtenářů. V narážce na její nepokrytou obdivnou inspiraci Williamem Faulknerem vznikl dokonce pojem Morifaulk, který vyjadřuje nejen přímou návaznost, ale i rovnost zásluh.