Vilém Blodek

V době, kdy byl Bedřich Smetana již desetiletý, se v Praze 3. října roku 1834 pod jménem Vilém František Plodek, narodil Vilém Blodek, jak je nesporně známější hudbymilovné veřejnosti. Pocházel z vlastenecké rodiny panského sluhy. Poměrně záhy se u něj projevilo výrazné hudební nadání. Rodiče měli s Vilémem jiné plány, ale nakonec souhlasili, aby se vzdělával na pražské Konzervatoři. Během studií v letech 1846 až 1852 se intenzivně věnoval flétně u Antona Eisera /1800-1876/, vynikajícího flétnisty a skladbě u skladatele a pedagoga v jedné osobě Jana Bedřicha Kittla /1806-1868/. K základním studijním povinnostem patřila i výuka ve hře na klavír, kterou mladý Vilém Blodek absolvoval u Alexandera Dreschocka /1818-1869/, uznávaného hudebního skladatele a pianisty českého původu. Od roku 1852 až do roku 1855 zastával Blodek místo učitele hudby u haličského šlechtice Zielinského v polské Lubyczi. Po návratu do Prahy se živil jako učitel hudby a nepravidelně i koncertováním jako pianista. Krátce byl i 2. sbormistrem pražského Deutscher Männergesangvereinu v roce 1859. Počínaje srpnem roku 1860 jej Blodkův přítel a učitel prof. Anton Eiser určil za svého nástupce ve flétnové třídě pražské Konzervatoře. Kolem roku 1869 se nečekaně u Blodka začaly projevovat náznaky nervové choroby, vyvolané zřejmě dlouhodobým přepracováním. Od roku 1870 byl umístěn do ústavu choromyslných a od počátku prosince roku 1871 byl s konečnou platností penzionován. První skladatelské pokusy Viléma Blodka jsou spojeny s jeho dětskými léty. Ve svých 13 letech napsal Sextet pro flétnu, 2 hoboje, lesní roh a pozoun. Na jeho počáteční tvorbě je patrný vliv jednak jeho hudebních učitelů, ale také Mendelssohnův, později Schumannův. Poměrně záhy se Blodek zapojil se svou hudbou do práce pro české divadlo, když v roce 1856 na objednávku tehdejšího ředitele Stavovského divadla v Praze Franze Thomé, napsal hudbu k Schillerově hře Don Carlos. Šlo o hudbu sloužící k vyplnění doby probíhajících jednotlivých přestaveb scén. Zcela neobvyklou hudební objednávku, když do té doby šlo vždy o hudbu komponovanou podle potřeb divadla kapelníky a představující skladby v rytmu polky, polonézy, čtverylky, valčíku aj, Blodek složil ke spokojenosti jak pana ředitele, tak zejména publika. Dobový tisk zmiňuje v této souvislosti živé reakce jak českého, tak i německého obecenstva. Další Blodkovou prací pro divadlo byla hudba k živým obrazům z děl Williama Shakespeara v roce 1864, určenou k pražské slavnosti k Shakespearovu výročí. V roce 1867 se pustil Blodek podle vzoru některých Smetanových oper, do psaní opery na Sabinovo libreto - V studni. Romantická jednoaktová opera s komickým nádechem, zachycující vesnickou selanku v předvečer svátku sv. Jana, kdy dívky hledají své budoucí nápadníky podle obrazu ve vodě ve studni, zaznamenala nečekaný úspěch a takřka dosáhla ve své době popularity Smetanovy Prodané nevěsty. Neprávem byla někdy označována jako „operetka“, zřejmě pro poměrně malý rozsah, ale ve skutečnosti šlo o první českou komickou operu bez mluvených dialogů. Po smrti Viléma Blodka pronikl její ohlas i za hranice vlasti a byla hrána v Petrohradě, Sofii, Záhřebu, Lipsku, Vídni a v roce 1920 dokonce česky v New Yorku. V devadesátých letech 19. století vedle Prodané nevěsty byla nejhranějším hudebním operním dílem českého původu. Blodek měl ještě před svým onemocněním rozpracovanou operu Zítek o čaroději krále Václava IV. Vdova po Blodkovi požádala Bedřicha Smetanu o dokončení rozpracovaného díla, což Smetana odmítl s tím, že jeho tvorba vychází z jiných hudebních kořenů. Nedokončená zůstala i opera Clarissa. Český hudební skladatel Vilém Blodek zemřel v Praze v prvý májový den roku 1874, ve věku nedožitých 40 let.