Jack Brabham

Pro své povahové vlastnosti byl vždy charakterizován zejména jako klidný, soustředěný. Mezi jeho další vlastnosti patřila na prvním místě obětavost spojená s odhodlaností, a hlavně zarputilost, která jej vynesla k 14 vítězstvím ve velkých cenách F1 a titulům mistra světa za rok 1959, 1960 a 1966. Rodilý Australan Jack Brabham, prožívající své dětství v rodném Hurtsville si poprvé sedl na sedačku rodinného automobilu, rozpálenou australským sluncem, ve svých dvanácti letech. Vyučil se leteckým mechanikem a přesto jej spíše přitahovala rychlá kola závodních automobilů. Ve své první sezóně v roce 1948, když začal závodit ve třídě Midget, slavil celkové vítězství a stal se přeborníkem Nového Jižního Wallesu. Později využil svých technických schopností a stavěl si v této třídě svá vlastní auta. Zlomovým byl rok 1953, když se Jack Brabham, přezdívaný Black Jack, stal mistrem Austrálie v závodech do vrchu. Titul získal na upraveném cooperu. Ve stejné době získáván mistrovský titul ve třídě F1 na Ferrari Alberto Ascari. Jack Brabham se vážně zabývá myšlenkou, že bude jezdcem této sportovní třídy. Po rozepřích mezi oficiálními úředními místy namířených proti sponzorování Brabhamova cooperu, zvažoval odchod z Austrálie do Anglie. V roce 1954 se blýskl skvělým 4. místem na VC Nového Zélandu, která se nezapočítávala do série oficiálních VC F1. Po výhře ve Velké ceně Austrálie, pořádané v roce 1955, která také nepatřila do oficiálního mistrovství VC F1, Jack Brabham v Austrálii skončil a odešel do Anglie. Zde navázal kontakt s Johnem Cooperem a stihl za Cooper debutovat ve Velké ceně Velké Británie na cooperu s motorem Climax. V roce 1956 získával zkušenosti z nového světa stájí F1. V roce 1957 startoval v pěti velkých cenách a z třetího místa na VC Monaka se nemohl radovat pro poruchu palivového čerpadla. V roce 1958 vyhrál do pořadu závodů F1 nezařazenou VC Nového Zélandu a v Monaku stál těsně pod stupni vítězů, když skončil závod na čtvrtém místě. CooperT51 s 2,5 litrovým motorem Climax byl prvním sportovním vozem, který vyhrál závod F1 a stalo se tak na VC Argentiny v roce 1958. Vůz řídila jezdecká legenda, věčně druhý Stirling Moss. Ten také v prvním závodě sezóny konaném na okruhu v Monaku, vyhrál první místo na startovacím roštu, ale závod s vozem Cooper T51 vyhrál Jack Brabham klidnou a vyrovnanou jízdou. Vítězstvím VC Francie konané na okruhu v Aintree si titul mistra světa Jack Braham definitivně potvrdil. Současně stáj Cooper získala 40 bodů a vyhrála také soutěž konstruktérů. V ročníku 1960 získal Brabham svůj druhý titul mistra světa. Když v polovině roku 1960 měl za sebou pět vítězství, byl prakticky hluboko před koncem sezóny jejím vítězem. Stáj Cooper se za 48 bodů těšila z dalšího prvenství v soutěži konstruktérů. V roce 1961 se z vítězství radovala stáj Ferrari, které vyhovovala změna pravidel, která se hlavně týkala snížením objemu motorů na obsah 1,5 litru. V této době se Brabham spojil se svým přítelem a konstruktérem Ronem Tuatancem a založili společnost Motor Racing Developments. V roce 1962 opustil první zbrusu nový závodní vůz, později nazvaný brabham. Než bylo šasi Brabhamu hotové, Brabham v sezóně 1962 závodil s vozem Lotus. Ještě v roce 1962 však novoučký Brabham obsadil s řidičem stejného jména na VC ve Watkins Glen čtvrté místo, a tím i první body získal Jack Brabham nejen jako jezdec, ale i spolukonstruktér. Po celkovém 9. místě z roku 1962 se Jack Branham se svým vozem dostal na celkové 7. místo v roce 1963. První vítězství na voze Brabham s motorem Climax získal pilot Dan Gurney ve francouzské velké ceně v roce 1964, konané na okruhu v Ruonu. Celkově za dvě druhá místa se Jack Brabham v konečné statistice objevil na 8. místě. V následujícím roce byl Brabham celkem osmý. Velká změna přišla s úpravou pravidel, když původní povolený objem soutěžních monopostů byl zvýšen na tři litry. Oproti jiným stájím se Jack Brabham se svým hlavním konstruktérem Taurencem z této změny těšil. Technické překážky a zejména potíže s novou hnací jednotkou vyřešili použitím motoru Repco a jeho částečnou úpravou. Brabham v roce 1966 získal za čtyři vyhrané velké ceny a opět na voze, který byl vytvořen a provozován jeho vlastní stájí Brabham, svůj třetí titul mistra světa vozů F1. Jeho stáj s 42 body vyhrála i soutěž konstruktérů. Z rukou britské královny Alžběty II. převzal téhož roku Jack Brabham britský záslužný řád. Rok 1967 byl opět ve znamení absolutního vítězství stáje Brabham. V soutěži jednotlivců se musel sklonit Brabham před svým stájovým kolegou Denny Hulmem, který se stal mistrem světa F1 pro rok 1967, když obsadil „jenom“ celkové druhé místo. Pro sezónu 1968 angažoval Brabham Jochena Rindta , který přešel do stáje Lotus, když se objevily první problémy se spolehlivostí motorů Repco. Dalším jezdeckým kolegou Brabhama se stal Jacky Ickx, který celkově skončil v ročníku 1969 druhý za Jackem Stewartem, pilotem stáje Matra. Brabham měl smůlu, když si v tréninku zlomil kotník a celkově skončil až desátý. Na počátku roku 1970 Ickx přestoupil k Ferrari. Stáj Brabham obsadila v soutěží konstruktérů pro rok 1969 velmi slušné druhé místo se ziskem 49 bodů. Málokdo tušil, že následující ročník závodů formule 1 bude pro Brabhama posledním v jeho jezdecké kariéře. Vyhrál VC Jižní Afriky na okruhu v Kylyami, ale pak se cítil z neustálého soutěžení a přetahování o lepší pozici na startu s Jackim Stewartem, jezdcem stáje March, natolik roztrpčený, že oznámil na konci roku 1970, že definitivně jako jezdec formule 1 končí. V roce 1971 se ve stáji Jacka Brabhama objevili smluvní jezdci zkušený Graham Hill a Tim Schenken. V roce 1972 stal majitelem stáje Brabham Bernie Ecceleston. Sám Jack Brabham se vrátil do Austrálie, kde se věnoval vedle obchodu společně se svým synem, také provozu své farmy. Za zásluhy o rozvoj Britského motoristického sportu mu byl v roce 1985 udělen titul Sir Jack Brabham. Erkul