Milada Smolíková

Milada Smolíková, rozená Ortová, pocházela z rodiny truhláře. Narodila se sice v Praze, ale dětství strávila u babičky ve Vysokém Chlumci, do Prahy se vrátila v rámci školní docházky, následně absolvovala obchodní školu. Jako úřednice pak provozovala ochotnické divadlo v restauraci U Štorkánů, tajně zároveň navštěvovala soukromou dramatickou školu Ludmily Danzerové (1909-1911). Proti vůli rodiny se pak rozhodla odejít k divadlu a nastoupila k divadelní společnosti K. F. Štětky (1912-1914), před první světovou válkou krátce hrála ve společnosti J. Hodra. Nedlouho poté získala první profesionální angažmá, a sice ve Švandově divadle (1915-1920), po vzniku republiky hrála v Uranii (1920-1921), Revoluční scéně (1921-1922), Divadle Vlasty Buriana (1924-1928), v roce 1928 pak vstoupila na prkna naší přední scény, Vinohradského divadla. Mezitím se provdala za herce Františka Smolíka (1920), s nímž společně také hrála. Když pak v roce 1934 Smolík dostal nabídku do Národního divadla, přijal pouze s podmínkou, že bude angažován spolu s manželkou. Po jeho boku byla tedy Milada Smolíková od roku 1934 členkou činohry Národního divadla, kde zůstala až do svého odchodu do důchodu v roce 1960. Na jevišti začínala Milada Smolíková postavami optimistických mladých žen, ve 20. letech se její doménou staly komické role, na scéně Národního divadla pak byla osvědčenou představitelkou vedlejších rolí mateřsky laskavého typu. Fakt, že nehrála velké role, dokládá mimo jiné informace, že za své působení v Národním divadle nastudovala více než 100 rolí a hned ve své první sezóně 1934-1935 hrála v deseti představeních. Žánrově nebyla Smolíková nijak vyhraněnou herečkou, objevovala se v různých hrách od antického dramatu přes českou i světovou klasiku až k moderně. Její posledním jevištním vystoupením byla vdova Klinkáčková ve Fidlovačce, kterou hrála již jen jako host v letech 1961-1962. Krátce po získání prvního stálého angažmá v Praze se Smolíková objevila i ve filmu, natočila pět němých titulů, ve dvou z nich hrála se svým manželem (BABIČKA, 1921; ROMÁN HLOUPÉHO HONZY, 1926). Četnější pak byla její spolupráce se zvukovým filmem a do roku 1945 hrála menší role ve více než třiceti filmech různých žánrů i kvalit (například v letech 1938-1939 natočila třináct titulů). Z jejích většinových postav služebných, bytných nebo kuchařek v zapomenutých i dodnes známých filmech stojí za zmínku komedie HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN (1934), ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA (1938), ANDULA VYHRÁLA (1938) nebo VALENTIN DOBROTIVÝ (1942), městské paničky ztvárnila v historických komediích CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) a POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944). Typologie a velikost filmových rolí Milady Smolíkové zůstala podobná i po roce 1945, galerii svých postav rozšířila o matky či manželky. Za zmínku stojí její kreace Terezky v nadčasové komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU (1948), v dramatičtější poloze zaujala v dramatu ADVENT (1956), práci ve filmu uzavřela postavou matky hlavního hrdiny ve filmu ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958). Počátkem 60. let Milada Smolíková onemocněla závažnou chorobou, kterou sice překonala, ale ke své profesi se již nevrátila. Od komunistického režimu obdržela v roce 1953 Vyznamenání za vynikajicí práci, v roce 1961 byla jmenována Zasloužilou umělkyní, zároveň se stala Zasloužilou členkou Národního divadla. V téže době zcela zanechala umělecké činnosti. Milada Smolíková zemřela v Praze 1. listopadu 1972 krátce po svých 81. narozeninách. Svého manžela Františka Smolíka (1891-1972) přežila jen o několik měsíců.