Dorothy MacKaye

Ačkoliv jméno Dorothy MacKaye dnes již málokomu cosi řekne, ve své době patřila k oblíbeným estrádním herečkám a také se sama pokoušela o vlastní dramatickou tvorbu. Narodila se v Denveru, v americkém státě Colorado 8. května roku 1899. Sama o sobě prohlašovala, že se narodila ve Skotsku, což však s největší pravděpodobností nebylo tvrzení pravdivé. Talentovaná Dorothy již jako čtyřletá dívenka prošla britskými vaudevillovými scénami. Na prahu dospívání to zkusila v činohře. Tehdy zaznamenala velký úspěch ve hře „Slzy mého srdce“. Tato hra se hrála více než dva roky a Dorothy se díky svému hereckému výkonu stala velmi populární. Na slavné Broadwayi debutovala Dorothy jako osmnáctiletá roku 1917 ve hře „The Very Idea“. Právě na Broadwayi se Dorothy zamilovala do Raye Raymonda, jehož zcela očarovala svýma téměř orientálníma očima a krásnými rezavými vlasy. Ray Raymond byl znám jako populární zpěvák a tanečník, který si vydobyl hvězdnou slávu v divadelních revuích se Ziegfeld Follies a následně hrál také na Broadwayi. S podmanivou Dorothy se seznámil při jejich společném vystoupení ve hře „Modré oči“, kde oba tančili. Raymond kvůli Dorothy opustil svou ženu a již roku 1921 byla svatba. Z manželství vzešla dcerka Valerie. Dorothy však nebyla ztělesněním rodinného typu. Manžel jí nebránil v umělecké kariéře, ovšem Dorothy jednotvárné manželství a rodinný život brzo omrzely. Toužila po změně a tu jí do cesty vstoupil Paul Kelly (1899 – 1956), bývalý dětský herec, jehož trošku baculatá Dorothy uchvátila zcela stejně jako o několik let dříve předtím Raymonda. Dorothy se stala Paulovou milenkou. Bylo jen otázkou času, kdy jejich románek vyjde najevo. Paul se milované Dorothy odmítal vzdát stejně jako Raymond. Situace byla o to horší, že oba muži byli v minulosti dobrými přáteli. Když vyšel najevo románek mezi jeho ženou a Paulem, Raymond (posilněný předem alkoholem) zatelefonoval Paulovi a žádal ho o střetnutí mezi čtyřma očima. Zatímco Dorothy byla na nákupech, přišel Paul do jejího hollywoodského domu a střetl se s Raymondem. Mezi oběma muži vypukla rvačka… Dorothy se toho osudného dne 16. dubna roku 1927 vrátila domů navečer. Zařízení bytu nalezla zdemolované a svého manžela Raye Raymonda ležícího na zemi s tváří rozbitou a zkrvavenou. Raymond byl v té době při vědomí. Stále ještě pociťoval dozvuky alkoholu, dokonce překvapivě oplýval dobrou náladou. Dorothy se od své služebné Ethel Leeové snažila zjistit, co se doma v době její nepřítomnosti vlastně stalo. Služebná své paní pověděla, s kým měl pan Raymond fyzický konflikt. Dorothy zděšeně očekávala, jak se věci budou vyvíjet. Bohužel, zranění bylo vážnější, než se zdálo. Raymond usnul a již se více neprobudil. Dorothy teprve tehdy přivolala lékaře, aby vyplnil úmrtní list. Jednalo se o doktora Sullivana, přítele rodiny, který se zděšeně ptal Dorothy, s kým se Raymond popral před svou smrtí. Jakmile uslyšel Paulovo jméno, pochopil, že komplikace by na sebe nenechaly dlouho čekat. Dopustil se tedy porušení lékařské etiky a do úmrtního listu jako důvod skonu uvedl komplikace z přechozené nemoci. Pravda, natolik lživé toto tvrzení nebylo, neboť skutečně pitva prokázala sníženou činnost ledvin v důsledku velké konzumace alkoholu. Případ by byl uzavřen jako nešťastná náhoda, kdyby ze strachu nezačala před policií vypovídat služebná Ethel. Ta popsala průběh rvačky, během níž kopal Paul Kelly svému sokovi do hlavy. Události dostaly zcela jiný spád… Výslechy mladé vdovy a podezřelého vraha Paula Kellyho byly na titulních stránkách soudobých novin téměř každý den. Oba milenci se snažili svůj poměr popírat, ale jejich výpovědi byly velmi v rozporu s výpověďmi služebnictva obou aktérů. V očích veřejnosti byla více nežli samotný pachatel vraždy Paul Kelly odsuzována Dorothy jakožto cizoložnice, která neváhala podvádět svého manžela, s nímž měla dítě, a stala se tak hlavní příčinou smrtelného konfliktu. Nicméně původní obvinění z vraždy bylo posléze překvalifikováno jako zabití, za něž byl Paul Kelly odsouzen na jeden rok až deset let ve věznici v San Quentinu, což byl v té době jeden z nejtěžších žalářů ve Spojených státech. Kellyův advokát sice svému mandantovi nabídl, že se pokusí pro něho zařídit internaci v lidštějším žaláři v Los Angeles, avšak Paul odmítl. Svědkové se později shodovali na tom, že Dorothy i Paul velmi litovali Raymondovy smrti, neboť navzdory tomu, co se stalo, patřil Ray k nejbližším Paulovým přátelům. Dorothy svému trestu také neunikla. Za napomáhání zločinu byla odsouzena k trestu na jeden rok rovněž v San Quentinu. Mladá žena se bránila a žádala o zkrácení trestu na sedm měsíců. Neúspěšně. Navzdory životu zhýčkané hvězdy zvládla dobře pobyt v nápravném zařízení, v němž panoval tvrdý vězeňský řád. Po původním rozhořčení nad vynesením rozsudku překvapila dozorce svou kázní a disciplínou, bylo jí dokonce povolen v ženské věznici vytvořit improvizovaný divadelní soubor a zinscenovat představení. Dokonce z materiálů na vězeňské oděvy sama vyráběla kostýmy a snažila se pomáhat i svým spoluvězeňkyním radami a drobnou pomocí. Po necelém roce byla za vzorné chování Dorothy z vězení propuštěna. Tentokrát zcela změnila svůj styl života. Oddaně a bez skandálu čekala na Paulovo propuštění. Její milý za mřížemi strávil nakonec něco málo přes dva roky. V roce 1931 se oba milenci vzali. Vědomi si tragédie, která stála na začátku jejich vztahu, snažili se Paul a Dorothy žít opravdu příkladným životem. Vyjma rodiny se věnovali výhradně své práci. Paul se i ve vězení zdokonaloval ve svém hereckém projevu a protože i on přivykl disciplíně a kázni, zanedlouho našel dobrou práci u filmu. Společně vychovávali Dorothyinu dceru Valérii Raymondovou, která později přijala umělecké jméno Mimi Kelly a rovněž se pokoušela o dráhu na Broadwayi. Paul hrál v různých gangsterkách a většinou záporné role. Byla to zřejmě určitá narážka na jeho minulost, ale nevadilo mu to. Byl vděčný za to, že v očích veřejnosti dosáhl alespoň částečného odpuštění a že může zabezpečit finančně rodinu. Kellyovi dokonce zakoupili ranč u Northridge v údolí San Fernando. Dorothy slavila úspěch s divadelní hrou „Ženy ve vězení“, uvedenou poprvé roku 1932, později bylo drama zfilmováno v hlavní roli s vynikající Barbarou Stanwyck. Zdálo se, že štěstí mladé rodiny vykoupené smrtí Dorothyina prvního muže, nemůže již nic narušit. Bohužel, osud si svou poslední daň ještě nevybral. Psalo se datum 5. ledna roku 1940. Dorothy se vracela domů na ranč setmělým večerem. Kdoví, co se odehrávalo v hlavně mladé ženy, snad se již těšila za svým mužem a dcerkou, možná přemýšlela o své nové hře. Kdoví. Pravdu již nikdy nikdo nezjistí. Automobil Dorothy MacKaye dostalo smyk v nepřehledné zatáčce, vůz se několikrát převrátil zcela vymknutý kontrole. Dorothy neměla šanci. Její tělo přimáčknuté na volant bylo o něco později nalezeno v totálně zdemolovaném vraku auta přivolanou policií. Paul Kelly byl velmi zasažen smrtí milované ženy. Ponořil se o to víc do své práce a potkal ještě jednu ženu, jíž se podařilo alespoň částečně zahojit bolavou ránu v jeho srdci. Při natáčení snímku „Flight Command“ v r. 1940 se seznámil s mladou herečkou Claire Owen (nar. 1910 jako Zona Mardelle Zwicker, datum skonu není známo). Claire dokonce na Paulovo přání opustila hereckou profesi a věnovala se výhradně rodině. Po boku Paula Kellyho zůstala až do jeho smrti na infarkt 6. listopadu roku 1956. Čtenáře by ještě mohlo zajímat, kde byla Dorothy MacKaye pochována. Místem jejího posledního odpočinku se stal hřbitov Oakwood Memorial Park, její tělo bylo však zpopelněno a místo, kam byla urna (případně kde došlo k rozptýlení jejího obsahu) zůstalo neoznačeno. ZDROJE: Andrews, M.: Oběti Hollywoodu, Nakladatelství Svoboda, Praha, 1994, ISBN: 80-205-0047-8 Článek o D. M., dostupný z: http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=13036 Informace na serveru www.imdb.com