Meryl Streep

Meryl Streep je již několik desítek let celosvětově uznávanou filmovou hvězdou, co se týče nominací na Oscara, se svými sedmnácti nominacemi (z toho třemi úspěšnými) je rekordmankou v tomto sledovaném soutěžním klání, další desítky nominací a trofejí provázejí její kariéru v udělování cen Zlatého glóbu, televizních cen Emmy, cen Britské filmové a televizní akademie a také na mezinárodních filmových festivalech. I když již překročila šedesátku, dokazuje, že i v tomto věku je možné být hvězdou včetně nestárnoucího sexappealu. V současné době patří mezi pětici hereček, které jsou největší zárukou investic producentů do filmového umění, a i když již sbírá ocenění za celoživotní dílo, přísunem nových a nových filmů dává stále najevo, že ještě zdaleka neřekla poslední slovo. Narodila se jako Mary Louise Streep ve městě Summit ve státě New Jersey v USA, otec Harry William Streep byl úředníkem ve farmaceutické firmě, matka pracovala jako výtvarnice v reklamě. Meryl Streep od dětství milovala svět opery a na uměleckou dráhu se cílevědomě připravovala od útlého věku, byť ze sféry hudby přešla k herectví. Po zkušenostech s amatérským divadlem na střední škole studovala herectví na Yale School of Drama, kde mezi jejími spolužačkami můžeme zaznamenat také slavnou Sigourney Weaver. Již ve škole zaujala Meryl Streep odbornou veřejnost svými výstupy na divadelním jevišti (například v Shakespearově Snu noci svatojánské). Po získání magisterského titulu na univerzitě v Yale odešla do New Yorku, kde začala hrát na různých divadelních scénách, mimo jiné v muzikálech na Broadwayi, jako talentovaná herečka se prosadila i v několika ročnících Shakespearova festivalu v New Yorku. Na jevišti vystupovala v repertoáru slavných moderních dramatiků jako byli Tennessee Williams nebo Arthur Miller, nevyhýbala se ale ani klasice. Za hru Vzpomínky na dva pondělky (právě od A. Millera) obdržela v roce 1976 prestižní divadelní cenu Tony pro nejlepší herečku. Druhá polovina sedmdesátých let pak byla ve znamení prvních velkých úspěchů v televizi a filmu. Na filmovém plátně se poprvé objevila v sentimentálním příběhu ze třicátých let JULIA (1977), již o rok později za svou kreaci ve filmu LOVEC JELENŮ (The Deer Hunter, 1978) získala první nominaci na Oscara za vedlejší roli. V téže době v Evropě natáčela televizní seriál HOLOCAUST (Holocaust, 1978), kde hrála německou ženu provdanou za židovského umělce. Seriál měl vysokou sledovanost po celém světě a Meryl Streep za svou roli obdržela první cenu Emmy. Stoupající počet nabídek od filmu ji na přelomu 70. a 80. let donutil na dvacet let úplně skoncovat s divadelní kariérou. Další filmové role Meryl Streep jsou přehlídkou dobře známých titulů, z nichž většina značně převyšovala dobový průměr. S Dustinem Hoffmanem hrála v justičním dramatu KRAMEROVÁ VERSUS KRAMER (1979), které jí vyneslo první sošku Oscara. Tento film také zaznamenal nevídaný úspěch v kinech, jemuž se další tituly s Meryl Streep přibližovaly jen stěží. Dále spolupracovala například s Woody Allenem (MANHATTAN, 1979), točila také v zahraničí. Z jejích prací mimo Ameriku zmínku zasluhuje britský film FRANCOUZOVA MILENKA (The French Lieutenant's Woman, 1981), za nějž získala jako herečka v hlavní roli Cenu BAFTA (Britská filmová a televizní akademie) a Zlatý glóbus, opět byla též nominována na Oscara. Oscarovou nominaci proměnila v úspěch dalším umělecky hodnotným filmem SOPHIINA VOLBA (Sophie's Choice, 1982). Také další filmy Meryl Streep byly ve znamení komerčních i uměleckých triumfů, i v našich kinech byl uveden například film Sydneye Pollacka VZPOMÍNKY NA AFRIKU (Out of Africa, 1985), kde v autobiografickém příběhu vytvořila postavu spisovatelky Karen Blixen (po jejím boku zde stál Robert Redford). Tentokrát pro ni zůstaly neúspěšné nominace na Oscara a Zlatý glóbus, získala ale dvě ocenění od asociací kritiků v USA a také Donatellovu cenu v Itálii. Sama herečka si zvláště cení své příležitosti v australském filmu VÝKŘIK VE TMĚ (Evil Angels, 1989), který natočila v Austrálii podle skutečné justiční causy. Tento film pro ni znamenal mimo jiné Cenu za nejlepší herecký výkon na festivalu v Cannes. Výrazným odbočením z linie dramatických postav byla pro Meryl Streep komedie SMRT JÍ SLUŠÍ (Death Becomes Her, 1992). Černý humor Roberta Zemeckise sice nebyl nijak uměleckým dílem, ale v této neobvyklé příležitosti prokázala Meryl Streep i výrazný komediální talent. Přes toto sympatické a především divácky vděčné odskočení se Meryl Streep nadále prosazovala především v dramatických úlohách. Další nominace na Oscara jí vynesly filmy jako MADISONSKÉ MOSTY (The Bridges of Madison County, 1995) nebo JEDINÁ SPRÁVNÁ VĚC (One True Thing, 1998). Z jejích dalších počinů si chválu kritiků i přízeň diváků vysloužil náročná psychologická mozaika HODINY (The Hours, 2002). Tento film posbíral desítky ocenění po celém světě a Meryl Streep spolu s dalšími zúčastněnými hvězdami Nicole Kidman a Juliane Moore získala Stříbrného medvěda na mezinárodním festivalu v Berlíně. V posledních letech Meryl Streep nadále exceluje v dramaticky vyhrocených úlohách, známější jsou ale její výstupy v dalších překvapivých odbočeních směrem ke komediálnímu žánru. Famózní kreací cynické manažerky zachránila jinak poměrně banální příběh ĎÁBEL NOSÍ PRADU (The Devil Wears Prada, 2006), totéž lze říci o jednoduchém muzikálu MAMMA MIA (2008), který opět (vedle nadčasové hudby skupiny ABBA) stojí na jejím výkonu. Celosvětovou tržbou přesahující půl miliardy dolarů je tento muzikál také nejúspěšnějším titulem hereččiny kariéry. Zatím naposledy se divákům předvedla ve filmech JULIE A JULIA (Julia and Julia, 2009) a NĚJAK SE TO KOMPLIKUJE (It's Complicated, 2009), první ze jmenovaných jí opět vynesl nominaci na Oscara. Zatím naposledy se celosvětově zviditelnila titulní rolí bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové ve filmu ŽELEZNÁ LADY (The Iron Lady, 2011), za niž v roce 2012 obdržela svého třetího Oscara, opět vyhrála také Zlatý glóbus a cenu BAFTA, stejně tak za tuto hereckou kreaci získala ceny v dalších zemích, například v Austrálii. V roce 2001 se Meryl Streep po dlouhé odmlce začala prosazovat znovu také na divadelních jevištích, s úspěchem prezentovala své herectví především na scéně The Public Theater v New Yorku. Kromě všech již zmíněných aktivit nelze opominout ani její práci pro dabing, účinkovala například v kultovním seriálu SIMPSONOVI, její hlas zazněl také v několika animovaných filmech. Meryl Streep má na svém kontě přes stovku ocenění a zhruba stejný počet neproměněných nominací. V roce 2003 získala ve Francii čestnou cenu Cézara za celoživotní mistrovství, podobné motivy nese i Stanislavského cena, udělená v roce 2004 v Moskvě. Celoživotní přínos filmu ocenil i Americký filmový institut (2004). Nyní je Meryl Streep i nositelkou dvou čestných doktorátů a od roku 2010 je členkou Americké akademie umění a literatury. Na mezinárodním festivalu v Berlíně obdržela v roce 2012 čestného Zlatého medvěda, ceny za celoživotní přínos filmu získala také na festivalech v San Sebastian (2008) a Římě (2009). Svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy má již od roku 1998. Svůj první milostný vztah prožila Meryl Streep s divadelním a filmovým hercem Johnem Cazalem (1935-1978), který zemřel na rakovinu. Ještě téhož roku se provdala za sochaře Dona Gummera (*1946), s nímž žije ve šťastném manželství dodnes. Mají spolu čtyři děti. Dcery Mamie (*1983) a Grace (*1986) se též věnují herectví. I když by se mohlo zdát, že při početné filmografii mateřské povinnosti Meryl Streep nezasahovaly do její práce, úplně od věci tato úvaha není – například v roce 1990 připravovala s Goldie Hawn film THELMA A LOUISA, kvůli těhotenství (z nějž se v roce 1991 narodila nejmladší dcera Louisa) musela na tento projekt rezignovat.