Anton Hykisch

Pochází z úřednické rodiny žijící v Banské Štiavnici, do které se narodil 23. února roku 1932. Školní docházku započal v rodném městě a pátou třídu absolvoval v Pukanci . Středoškolská studia prožil v letech 1942 až 1949 na gymnáziu ve svém rodišti a dokončil je v roce 1951 v Leviciach. Po maturitě pokračoval v dalším studiu na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě v letech 1951 až 1956 a po promoci pracoval jako inženýr ekonom v období let 1956 až 1958 ve výzkumném ústavu místního hospodářství v Bratislavě. Po kratším období svého působení na Železničním stavitelství Bratislava, pracoval jako inženýr ekonom v Zahradnických a rekreačních službách v Bratislavě až do roku 1962. Odtud již vedla jeho profesní cesta do Československého rozhlasu v Bratislavě, kde pracoval jako literární redaktor až do roku 1969. Po roce 1969 byl zaměstnán Ústřední knihovně Slovenské akademie věd. V průběhu roku 1974 přešel jako ekonom do Diela, podniku Slovenského fondu výtvarných umění. Počínaje rokem 1987 byl redaktorem a později i ředitelem v nakladatelství ku Mladá letá. Po roce 1990 až do roku 1992 byl poslancem a pop vzniku Slovenské republiky byl jmenován velvyslancem v Kanadě. Diplomatickou misi ukončil v roce 1997. Po návratu do své vlasti se plně věnoval literatuře. Zprvu se jeho literární činnost zaměřila na soustavnější časopisecké publikování od roku 1954. Obecně je pokládán za autora a příslušníka tzv. generace 56. Záměrně se věnoval v této době publicistické činnosti a literatuře faktů. V roce 1959 překvapil rozsáhlejší románovou prvotinou Krok do neznáma, která nebyla oficiálními politickými i kulturními kruhy přijata a z ideologických důvodů byla její sazba rozmetána. Po částečném politickém „oteplení“ byl román vydán v roce 1963. Román je postaven na osobních zkušenostech autora a zachycuje životní osudy mladého ekonoma po ukončení vysokoškolského studia. Vydání prvního románu předcházela v roce 1961 zveřejněná novela Sen vchází do stanice, opět se zaměřující na morální rozměry vztahů mladých pracovníků ke svému vedení. Všechny další prózy představovaly v kontextu literární tvorby Antona Hykische reakci na životní situace a etické vazby a mezilidské vztahy jejich protagonistů, např. povídkový soubor Potkal jsem tě/1963/, novela Naďa /1964/, román Náměstí v Mähringu /1965/, ve kterém vycházel ze svých zkušeností z pokusu o ilegální opuštění Československa v roce 1949, kterým zamýšlel vyřešit svůj trvalý pocit nesvobody. V období let 1968 až 1977 se více zaměřil na publicistickou činnost a vydal knižně postřehy ze svých cest, např. Kanada není „Kanada“ /1968/, obecné zkušenosti motoristy Volanty do nebes /1977/. Dvojdílným historickým románem, odehrávajícím se v 15. a 16. století v Banské Štiavnici, zahájil své druhé období zasvěcené prozaické spisovatelské činnosti a pokračoval novelou Vztahy /1978/, sbírkou sci-fi povídek Dobře utajený mozek a novelou Touha /1980/. Po delší přestávce se přihlásil románem Milujte královnu /1984/, odehrávajícím se v době panování Marie Terezie. Pro dětského čtenáře napsal knihu Kamarád Čipko/1989/, kterou předcházela kniha prozaických textů soustředěných do publikace Budoucnost je dnes /1987/ určená rovněž pro mladé čtenáře. Svou prozaickou tvorbu prokládal v dalším období publicistickými, cestopisnými nebo sci-fi texty: svírka sci-fi povídek Obrana tajemství /1990/, Dovolená v Pekingu /1990/, Marie Terezie /1999/, Jak chutná politika. Vzpomínky a záznamy z let 1990 – 1992 /2004/, Sám v cizích městech/2006/ a dal. Velmi zaujal na Slovensku čtenářskou obec jeden z posledních Hykischových románů Rozkoše dávných časů/2009/. Menší rozsahem, nikoliv významem, je Hykischovo dramatické dílo. Po scénáři k filmu Pre mňa nehrá blues /1965/, napsaném na námět z vlastní autorského román Krok do nebes, následovaly hry určené pro rozhlasovou dramatizaci: Praskanie /1966/, Počatie /1969/, Také čudné rozhovory /1988/ a Meteor padá do neba /2003/. Anton Hykisch je členem Spolku slovenských spisovatelů a Slovenského centra PEN klubu. Mimo svou literární činnost v letech 1998 až 2002 externě přednášel politologii na Trnavské univerzitě. V roce 1998 převzal z rukou slovenského prezidenta státní vyznamenání Pribinov kríž I. triedy. Erkul