Viera Strnisková

Významná slovenská herečka Viera Strnisková, která si zahrála i v několika českých filmech, pochází z Hlohovce. Na bratislavské Komenského univerzitě začala původně studovat na filozofické fakultě, pak přešla na medicínu, ale nakonec již jako osmnáctiletá přijala angažmá na Nové scéně v Bratislavě (1948-1950). Jednu sezónu strávila v divadle v Kolíně (1950-1951), pak se ale vrátila na Slovensko a hrála na oblastních scénách ve Zvolenu (1953-1957) a Nitře (1957-1962). Od roku 1962 je stěžejní hereckou osobností Slovenského národního divadla, po roce 1989 účinkovala také ve Spišském divadle ve Spišské Nové Vsi. Strnisková postupem doby uzrála ve vyhledávanou představitelku tragických ženských charakterů s těžkými životními zkušenostmi, které interpretovala s citlivou a intelektuální polohou, stala se pojmem pro nové ženské herectví, v jejím projevu dominovaly moderní a dynamické prvky. Již ve svém zvolenském angažmá zaujala diváky i odborníky kreacemi ve Zkrocení zlé ženy nebo v Pygmalionu, významnou éru tvořilo její působení v Nitře (tehdy si ji také poprvé povšimli filmaři), ve Slovenském národním divadle pak vynikla především ve slovenském klasickém repertoáru, nevyhýbala se ale ani světovým autorům (Scény z manželského života, Marie Stuartovna). Ve filmu se Viera Strnisková objevila až jako třicetiletá, její první rolí byla postava princezny v pohádce PÁN A HVEZDÁR (1959), více začala točit až v šedesátých letech. Před filmovou (i televizní) kamerou ztvárňovala různorodé ženské typy, její doménou byly introvertní a trpící ženy a matky, dokázala ale zahrát i energické ženy z venkova. Své herecké umění prezentovala ve významných počinech slovenské nové vlny (TVÁR V OKNE, 1963; PRÍPAD PRE OBHAJCU, 1964; ZMLUVA S DIABLOM, 1967). Koncem 60. let navázala i spolupráci s českými tvůrci, ale její první účast v českém filmu zůstala nedokončena; chystaný film NÁVŠTĚVY (1969) o osudech politických vězňů nebyl po nástupu normalizace dokončen a již natočený filmový materiál byl zlikvidován. Ve filmu ... A POZDRAVUJI VLAŠTOVKY (1972) si zahrála matku hlavní hrdinky, podobnou mateřskou postavu ztvárnila o rok později v kriminálce ZATYKAČ NA KRÁLOVNU (1973). Těmito dvěma filmy však slibný nástup na českou scénu skončil, nadále točila jen na Slovensku, účinkovala v řadě filmů, ale také televizních inscenací a seriálů. U nás je pak dobře známá díky slovensko-německé pohádce SŮL NAD ZLATO (1982), kde hrála matku víl. Z její slovenské tvorby stojí za zmínku historický seriál ALŽBETIN DVOR (1986), v němž se objevila jako zemanka Ruttkayová. V té době také hrála naposledy ve filmu, jako paní lékárníková ve filmu KOHÚT NEZASPIEVA (1986), který byl natočen podle divadelní hry. Od té doby již před filmovou kamerou nestála, příležitostně se objevuje jen v televizi. Kromě toho se Viera Strnisková uplatnila také v rozhlase, dabingu a umělecké recitaci. Viera Strnisková má za sebou dvě manželství, poprvé byla provdaná Jelínková, jejím druhým manželem byl režisér Pavol Haspra (1929-2004). Dcera Jana Strnisková (*1957) je též herečkou. Viera Strnisková byla v roce 1969 jmenována Zasloužilou umělkyní, v roce 2003 byla její práce oceněna vysokým státním vyznamenáním, Pribinovým křížem II. třídy.