Charles Boyer

Charles Boyer se narodil dne 28.8.1899 ve Francii ve městě Figéac. Studoval v Paříži na Sorboně, filosofii, a začal se ve zvýšeném míře zajímat o divadlo, a tehdy ještě němý film. Rodiče si přáli, aby Charles pokračoval ve studiích a stal se lékařem, a nebo právníkem, ovšem jeho rozhodnutí o vlastním životě bylo jiné, přechází na pařížskou konzervatoř, kde studuje především herectví. Natáčet začal ještě ve Francii, a natočil zde od roku 1920 do roku 1931 celkem 11 filmů. Díky své proslulosti ve Francii byl pozván spol. MGM do USA, a měl možnost ucházet se v Hollywoodu, centru filmového průmyslu o své štěstí. Tento 175 cm vysoký muž to neměl v tomto hektickém prostředí, kdy neznal pořádně anglický jazyk vůbec snadné. Během několika návštěv v USA se ale pevně rozhodl zůstat, i za cenu ztráty popularity ve Francii. První velikou roli hrál ve filmu Zlomená srdce – Break of Hearts s Katharine Hepburn - 1935, se kterou se mu velmi dobře hrálo, protože si jako kolegové-divadelníci opravdu dobře rozuměli. V podstatě měl mimořádně veliké štěstí, že hrál se zavedenými, a velmi známými herečkami. Další hlavní role byla v - Privátním světe – Private Worlds s herečkou Claudette Colbert - 1935. O rok později barevný film - Zahrada Allahova rok 1936,kde hrál s Marléne Dietrich. Ovšem jeho pojetí, a ztvárnění císaře Napoleona Bonaparte dává cítit úžasnou hereckou vyzrálost a pochopení Napoléonovy osoby. On, jako hrdý francouz zdá se, velmi dobře pochopil jeho charisma a vůdčí sílu, a s Gretou Garbo po boku vytvořili ve filmu Hraběnka Walewska - Conquest, rok 1937 jedinečný herecký koncert. Následuje film Alžír – Algers s krásnou Heddy Lamarr v roce 1938, a v roce 1939 první v řadě zfilmovaných romantických příběhů -Krajkový šátek – Love Affair s Irene Dunne. Po jednom natáčecím dni se účastnil párty, na které se setkal přímo osudově s anglickou herečkou Pat Pattersonse, se kterou se ještě ten samý rok 14.února 1934 oženil. Měli spolu syna Michaela narozeného v roce 1944, který později spáchal v roce 1965 ve věku 21 let sebevraždu, údajně pro nešťastnou lásku. Po nástupu Evropy do války s Německem se přihlásil ve své vlasti do armády, ale brzy z armády odešel. Bylo to na protest proti kolaboraci maršála Petteina s němci. Rok 1941 přináší drama: Back Street s Margaret Sullavan, a v té době mu byla také konečně udělena americká státní příslušnost. V roce 1942 si zahrál v jedinečném filmu - Historky z metropole, které jsou jedním z mála vynikajících povídkových filmů, které kdy byly natočeny v tak naprosto skvělém hereckém obsazení – Henry Fonda, Ginger Rogers, Rita Hayworth, Charles Laughton, Thomas Mitchell, Elsa Manchester, Paul Robeson a.j.…. V první povídce „Frak“ – hrál Boyer Paula Ormana, muže zamilovaného do bezskrupulozní dívky Ethel, kterou si výtečně „střihla“ podmanivá Rita Hayworth. Ethel zaviní, že se Orman setkává s tvrdým a nesmlouvavým mafiánským bossem - milencem Ethel, a v jeho novém fraku z tohoto "setkání" uvízne dírka po kulce... Druhý příběh je sice také "dramatický", ale pojednává v komické rovině o nevěře před nastávajícím sňatkem - Dianu hraje Ginger Rogers a Henry Fonda hraje George, který se snaží pomoci svému nevěrnému příteli Harrymu - Cesare Romero, přesto že Dianu už dlouho a beznadějně miluje. Třetí příběh popisuje, jak může dopomoci frak k místu nezaměstnanému, a zoufalému životnímu ztroskotanci – hraje Averry Brown....Těch povídek je vlastně podle původního scénáře šest. Ve čtvrté hraje Edward G. Robinson žebráka, který se zúčastní srazu absolventů po 25 letech. Pátý příběh, ve kterém hrál W.C. Fields, byl z filmu vystřihnutý, a v závěrečné povídce se obyvatelé chudé černošské vesnice radují z fraku tak zvaně spadlého z nebe. Ve fraku totiž najdou několik tisíc dolarů. V roce 1943 obdržel Charles zvláštního Oscara za přínos v oblasti podpory francouzských a amerických kulturních vztahů, a začalo jeho nejplodnější a největší herecké a filmové období. Vynikající film - Plynové lampy 1944 s Ingrid Bergman v roli. Je to neobyčejně silný zážitek i při několikerém shlédnutí. Psycho-thrillerů o ženách, které jsou ohroženy svými manžely jsou spousty, ale tento má tak naprosto mimořádné herecké výkony, že na něj nemáte šanci zapomenout.Charles Boyer s naprosto cílenou rozvahou trýzní křehkou Paulu - Ingrid Bergman. Je to tak úděsně rafinované, když ve filmu naprosto přesně vidíme dvojakou Boyerovu tvář.... démonickou a tu „dobráckou.“ Padouch a chápavý manžel. Boyerova skvělá kariéra pokračovala po druhé světové válce francouzským filmem - Bitva o koleje, rok 1946. Arch of Triumph v roce 1948. Dá se říci, že někdy neměl až tak veliké štěstí na ty správné scénáře, a občas se jako herec objevil i ve filmech nižší úrovně. Hraje po boku herců a hereček nové generace jako třeba v roce 1966 v romantické komedii – Jak ukrást Venuši - s Peterem O´Toolem, Andrey Hepburn a Eli Walachem, nebo rok 1967 – v další úspěšné komedii - Bosé nohy v parku, s Jane Fonda a Robertem Retfordem. Tak jako většina kolegů, i Charles Boyer hrál dost často na divadle a v také v TV. Účinkoval na scénách amerických, ale i evropských (Londýn, Paříž, Řím). Za jeho předposlední filmovou roli ve filmu - Stavisky, byl oceněn v USA v roce 1974 cenou kritiky NYFCC. Poslední film - A Matter of Time je americko-italské drama z roku 1976, kdy si naposledy zahrál s kolegyní Ingrid Bergman, Lizou Minnelli, Tinou Aumont, dcerou Ingrid Bergman-Isabellou Rosselini a Fernando Reyem. Herec Charles Boyer dva dny po smrti své manželky Pat Patersonse, která zemřela na rakovinu 23.8.1978, spáchal 26.srpna 1978 sebevraždu. Stalo se tak v jejich rodinném domě ve Phoenixu v Arizoně. Zemřel na předávkování prášky. S Pat byl pohřben ve stejný den. Je uložen se svou jedinou, milovanou manželkou, a synem v rodinné hrobce ve městě Culver v Kalifornii. Charles Boyer byl mezi kolegy vysoce uznávaný, a obdivovaný pro píli a velikou hereckou kázeň, ale současně patřil v Hollywoodu mezi nejsympatičtější herce. Byl nominován čtyřikrát na Oscara,a jedenkrát na Zlatý glob. Charles Boyer natočil přes devadesát firmů z toho pět dokumentárních. Marta Holubová-clara.bow imdb