Lenka Reinerová

Spisovatelka Lenka Reinerová se narodila 17. května roku 1916 v Praze. Je označována za poslední německy píšící českou autorku tzv. pražské německé literární scény, kam mj. patři také Franz Kafka či E. E. Kisch. Rodina Lenky Reinerové měla česko – německý původ, mezi její předky patřili také Židé. Mladá nadaná dívka začala studovat gymnázium ve Štěpánské ulici, avšak z důvodu špatných existenčních podmínek své rodiny musela studia zanechat a nastoupit do zaměstnání. Pracovala nejprve jako úřednice. V roce 1935 vyšla její první báseň v tisku a o rok později se stala Lenka Reinerová novinářkou. Pracovala v emigrantském časopise s názvem ARBEITER – ILLUSTRIERTE – ZEITUNG, který vycházel v Praze pro emigranty, jenž museli opustit Německo kvůli Hitlerově nástupu. Pro svůj židovský původ však musela emigrovat i sama L. Reinerová. Nejprve uprchla do Francie, zde byla internována do zajateckého tábora, později se pokusila přeplavit do Mexika, ale i tentokrát byla zatčena a umístěna do zajateckého tábora v Maroku. Do Mexika se nakonec přece jen dostala a pracovala zde na vyslanectví čs. exilové vlády. Zde se provdala za jugoslávského lékaře Theodora Balka (1900 – 1974), který se účastnil španělské občanské války. V roce 1945 spolu manželé odjeli do Bělehradu, v roce 1948 však odchází do Československa, když i politické poměry v Jugoslávii byly kritické. Ani v rodné vlasti nečekal paní Lenku lehký život. Jednak všichni její příbuzní za války zahynuli, jednak se ocitla na pranýři nastoupivšího komunistického režimu. V letech 1952 – 1953 byla vězněna ve vyšetřovací vazbě v ruzyňské věznici, nikdo nebral ohled na fakt, že má doma malou dcerku. Po propuštění byla poslána do Pardubic a bylo nucena pracovat jako prodavačka skla. Rehabilitována byla až v 60. letech, kdy se mohla vrátit k novinářské práci a pracovala jako šéfredaktorka časopisu IM HERZEN EUROPAS. V roce 1968 v Lucerně vyslovila odvážnou kritiku komunistického režimu, tudíž jí postihl zákaz jakéhokoliv publikování. Živila se tedy pouze jako překladatelka a tlumočnice. Teprve v roce 1983 začaly být její německy psané knihy vydávány berlínským nakladatelství Aufbau. Literární význam a přínos paní Reinerové byl oceněn až v tzv. nové době, kdy statečná žena dostala hned několik významných ocenění. V roce 1999 získala cenu Schillerův prsten, což je jedna z nejprestižnějších literárních cen v Německu. Vyznamenání Za zásluhy obdržela z rukou prezidenta Václava Havla v roce 2001. V roce 2002 jí byl udělen titul čestné občanky hlavního města Prahy a o rok později obdržela vysoké německé vyznamenání, Goethovu medaili. V cyklu GEN – Galerie elity národa byl o paní Reinerové natočen portrét režisérem Jiřím Věrčákem. Dokumentární filmy o L. Reinerové odvysílaly také německé televize. Autobiografické prvky vtiskla Lenka Reinerová do publikace BEZ ADRESY, v níž líčí své osudy z doby druhé světové války. Do poslední chvíle svého života byla paní Reinerová čilá a aktivní dáma, která se zúčastňovala nejrůznějších besed ke svým literárním dílům. V požehnaném věku 92 let navždy odešla 27. června roku 2008 v Praze. Zdroj: Wikipedia – česká verze – heslo Lenka Reinerová Přebal knihy „Bez adresy“, vydáno nakl. Labyrint, Praha, 2006 Zpracovala: Petra Cejpková