Jaromír John

Významný představitel kulturního a společenského života prvé poloviny 20. století, byl výtvarným kritikem, estetikem, zakladatelem estetiky, prozaikem, jehož doménou byly povídky s psychologickým mírně ironickým nádechem. Patří do skupiny autorů psychologické prózy. Narodil se jako Bohumil Markalous 16. dubna 1882 v Klatovech v rodině středoškolského profesora, který byl rovněž literárně činný. Když bylo spisovateli 5 let, zemřela mu matka a rodina se přestěhovala do Chrudimi, kde také chodil do školy a na gymnázium, kde odmaturoval. Na přání otce studoval Přírodovědnou fakultu UK v Praze, i když sám měl zájem o výtvarné umění nebo estetiku. V letech 1907 až 1914 působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze, na obchodní akademii a potom gymnáziu v Kolíně, kam se přiženil, potom na dívčím lyceu a následně na gymnáziu v Hradci Králové. Všude, kam vkročil, působil jako kulturní organizátor, např. v Hradci Králové založil Palackého čítárnu, Měšťanskou besedu, psal do časopisů a novin. Po začátku 1. světové války narukoval na balkánskou frontu, ale již v roce 1916 těžce onemocněl a po návratu do vlasti působil jako instruktor dobrovolnické školy, správní důstojník a potom jako poručík ve vojenské nemocnici. Ani v té době ale nezahálel, studoval filosofii a estetiku a v roce 1919 získal titul doktora filosofie. Po propuštění z armády v květnu 1919 se rodina přestěhovala do Brna, kde pracoval nejprve jako redaktor Lidových novin, potom jako profesor na gymnáziu a v letech 1922-23 byl stipendistou v Paříži. Po návratu externě přednášel na technice dějiny umění. Podnikl také mnoho cest po západní Evropě a v roce 1925 se stal úředníkem tiskového odboru předsednictva vlády. Založil časopis Bytová kultura, obrazový archiv ČTK, vedl propagační oddělení Orbisu, založil Společenský klub v pražských Příkopech. V roce 1928 odešel do důchodu, nikoliv ale na odpočinek. Řídil časopis Pestrý týden, od roku 1935 žil v Novém Městě nad Metují, kde se zcela věnoval beletristické práci, v letech 1936-46 žil ve Slatiňanech. Od roku 1942 společně se spisovatelkou Helenou Šmahelovou. Od roku 1946 až do své smrti 24. dubna 1952 působil jako profesor obnovené university v Olomouci, kde založil katedru estetiky. Jeho život a dílo se dá rozdělit na období "Bohumil Markalous" a období "Jaromír John". Pod svým vlastním jménem se věnoval publicistické činnosti v oblasti estetiky, pod pseudonymem vydával povídky a romány. Předělem byl počátek první světové války. Až do nástupu na frontu působil jako estetik, vydával odborná díla o hračkách, vlivu květin, věnoval se vytváření estetického vkusu u dětí, v praktickém životě, byl proti zanášení starožitností do denního života. Jeho heslem bylo "všechno prosté je vkusné". Vstupem do války se více věnoval beletristické činnosti, i když i předtím publikoval, nyní pod pseudonymem vznikala jeho NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DÍLA: 1917 - U táborového ohně 1917 - Listy z vojny, jež jsem psal svému synovi 1918 - Dojmy a povídky 1918 - Humoresky 1920 - Večery na slamníkuvy 1922 - Tabatěrka DALŠÍ DÍLA: 1934 - Výbušný zlotvor 1935 - Estét 1938 - Rajský ostrov 1939 - Topičovo australské dobrodružstv 1939 - Šibalství svršků 1939 - Vojáček Hubáček 1940 - Utržený knoflík 1940 - Moudrý Elgelbert 1942 - Dořini milenci a jiné kratochvíle 1948 - Pampovánek