Judita Čeřovská

Zpěvačka s podmanivým hlasem Judita Čeřovská se narodila v severočeském Mostě do smíšené středostavovské rodiny - táta Emanuel Štěrba byl zaměstnancem státních drah a maminka Maria Hausman byla noblesní Němka v domácnosti. Bezstarostné dětství přeťal Mnichovský diktát a zabrání Sudet v r. 1938, kdy se otec (a posléze i matka) museli odstěhovat a hýčkanou dívenku vychovávala hodná babička. V době válečného konfliktu chodila Judita pochopitelně do německé školy a díky chápavé učitelce Bóhmové rozvíjela především hudební talent, zděděný po matce. Snad by válka mladou dívku tolik nezasáhla, kdyby nedošlo k zatčení její matky v tragickém roce 1942 - tehdy v době heydrichiády se popravovalo i za daleko menší provinění než poslech londýnského vysílání, ale celá rodina dramatické roky přežila. Po válce Juditinu matku zatkli pro změnu zase Češi (protože byla Němka) a všechny měsíce, kdy byla vězněna, ji nervově tak zlomily, že zemřela v pouhých 58 letech v psychiatrické léčebně v Dobřanech. Na otcovo přání Judita vystudovala Obchodní akademii v Berouně, hovořila i zpívala plynně anglicky, německy a francouzsky, spoustu let hrála na klavír. Po maturitě pracovala v Centrotextu jako cizojazyčná korespondentka, poté byla sekretářkou v Tatrovce a příležitostně zpívala na plesech. Našlápnutou pěveckou kariéru vzdala mladinká sekretářka Štěrbová, když potkala šarmantního právníka Vladimíra Čeřovského a psací stroj vyměnila za péči o domácnost a děti Brigitu (1952) a Ivana (1954). Ale láska ke zpěvu ji (už jako mámu dvou malých capartů) popostrčila v r. 1957 do soutěže Hledáme nové talenty, kde skončila druhá. Obdobu dnešního Carusošou tehdy uváděl konferenciér Jan Pixa a porotu i diváky okouzlila perfektně anglicky zvládnutou písní od Rity Hayworth. Dveře pražské Alhambry se otevřely dokořán, manžel jí fandil a chápavý tchán se nabídl, že bude hlídat vnoučata - budoucnost se zdála nádherná... Bohužel přišel osudný 20. říjen 1959, kdy se skupina hudebníků vracela z vystoupení ve Strakonicích a Josef Zíma, který tehdy řídil (a snad i před jízdou trochu popil), cestu nezvládl a vrazil do stromu. Následky byly tragické - hudebník Jiří Jungwirt zemřel a Judita bojovala o život (měla rozdrcenou pánev a hrozila jí amputace nohy). Hlavně díky obětavému manželovi a rekonvalescenci u bulharského moře se po nekonečně dlouhých dvou letech vrátila na výsluní - a světlo světa spatřily hity jako Akropolis adieu, Malý vůz, Dominiku, Řekni, kde ty kytky jsou, Zas jako dřív, Co dál nebo Každý jednou velkou lásku potká. Oslovila ji také televize - podílela se na vzniku Alba Supraphonu v letech 1962-67, zahrála si menší role v komediích Sedm žen Alfonse karáska a Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (oba 1967), mihla se v seriálu Píseň pro Rudolfa III. (1967). Začla hodně vystupovat v zahraničí, zejména v západním Německu, její chytlavé písně s texty Jiřiny Fikejzové se staly hity 60. let. Popularitu své ženy a obdiv jiných mužů však těžce snášel její manžel, rodinný rozkol začal řešit alkoholem a v r. 1975 se kdysi velice šťastné manželství rozpadlo. Judita koncertovala, vydávala desky, zazpívala si také v Hříšných lidech města pražského (1969) i ve 30 případech majora Zemana (1974), posledními televizními počiny byly epizodní role v seriálu Náhrdelník (1992) a ve filmu Rebelové (2001). Sama přiznala, že svému největšímu koníčku - zpívání obětovala i kus rodinného života, ani v pozdějším věku se necítila být tou klasickou babičkou, vždy si uchovávala svou nezávislost. Svůj život dobojovala tato vitální a elegantní dáma v říjnu 2001, dost možná jí několik let ubralo dávné zranění - zemřela ve dvaasedmdesáti letech ve vinohradské nemocnici a pochována je v rodinné hrobce na Olšanech.