Charles Dickens

Charles Dickens patří k předním představitelům anglického realistického románu 19. století. Na svět přišel 7. února roku 1812 v jihoanglickém Landportu (u Porthmouthu) jako druhé z osmi dětí drobného úředníka Johna Dickense, jenž působil v námořních službách, a jeho manželky Elizabeth Barrow. Rodina žila ve velmi skromných poměrech a nemohla tudíž malému Charlesovi zajistit náležité školní vzdělání. Malý Charles velmi trpěl, když jeho otce odsoudili do vězení pro dlužníky. Tato skutečnost je zobrazena v románu „Malá Doritka“ („Little Dorrit“). Dvanáctiletý Charles musel vydělávat na živobytí v továrně na výrobu krémů. Tato práce a návštěvy ve vězení zanechaly v jeho vnímavé duši pocit ponížení a odporu. Tato skutečnost a nepříjemná zkušenost je později patrná z některých jeho románů – nejvíce však v díle „David Copperfield“. Vzdělání nabyl Charles Dickens vlastní pílí. Hodně četl staré romány a navštěvoval Britské muzeum. Jako patnáctiletý začal pracovat jako písař v kanceláři právního zástupce. Naučil se rychlopis a mohl pak po přesídlení do Londýna si lépe vydělávat na své živobytí. V Londýně se nejprve Charles uchytil jako parlamentní zpravodaj pro časopis „Monrning Chronicle“. Přes žurnalistiku se dostal k literatuře. První knihu povídek a črt, které vznikaly od roku 1833 a byly otiskovány v různých časopisech, vydal pod pseudonymem Boz (Sketches by Boz, vyšlo r. 1836). Jeho črty se objevily např. v časopise „Monthly Magazine“, kde vycházely v letech 1833 – 1835. Svou sérii humoristických próz „The Posthumous Papers of the Pickwick Club“ – „Pramáti Pickwickova klubu“ , jež psal v letech 1836 – 37, tvořil na objednávku a uveřejňoval v sešitovém vydání. Pickwickovci otevřeli Dickensovi cestu ke slávě a materiální jistotě. Čtyřiadvacetiletý spisovatel, který vynikal jemným humorem, se ocitl na vrcholu literárního úspěchu. V roce 1837 se oženil s Catherine Hogarth, měli spolu 10 dětí. V sérii velkých románů, které následovaly, na rozdíl od úsměvnosti Pickwickovovy série převládají temnější tóny. V časopise „Bentely´s Miscellany“ vychází v letech 1837 – 1838 román „Oliver Twist“ a v měsíčních pokračováních také román „Nicholas Nickleby“ – v letech 1838 až 1839. V románu „Hodiny mladého pána Humphreye.“ – „Master Humphrey´s Clock“, použil Charles Dickens ojediněle formu vyprávění v první osobě – hlavní hrdina zde vypráví první část románu, nicméně tato forma nebyla čtenáři příznivě přijata a Dickens podobné koncepce již ve svých dalších dílech zanechal. V roce 1842 odešel Dickens do Ameriky, kde obhajoval zrušení otroctví. Z pobytu v USA vytěžil Ch. Dickens „Americké poznámky“ – „American Notes“, napsané r. 1842. Z následných cest po Itálii pak pochází dílo „Obrázky z Itálie“ – „Pictures from Italy“ – r. 1846. Napsal též „Anglické dějiny pro mládež“ – „A Child´s History of England“, r. 1853. Mnoho času věnoval také tvorbě pro divadlo, jeho pokusy o divadelní hry však nebyly příliš úspěšné. Působil též jako redaktor a vydavatel novin a časopisů. Není bez zajímavosti, že založil a redigoval týdeníky „Household Words“ (1850 – 1859) a „All the Year Round“ (1859 - 1870), kde uveřejňoval některá svá díla. Pro dokreslení koloritu jeho tvorby je ještě třeba zmínit pohádkovou knihu „A Christmas Carol in Prose“ – „Vánoční píseň“, vydanou v roce 1843. V roce 1860 začal vycházet několikrát zfilmovaný román "Nadějné vyhlídky" - "Great Expectations". Charles Dickens v soukromí nežil ovšem příkladným životem. Svou manželku opustil v roce 1865, údajně kvůli herečce Ellen Ternarn. Nicméně jeho profesní práci nelze nic vytknout. Již o několik let dříve – r. 1858 – započal s organizací sérií přednášek a předčítání z vlastního díla, v nichž pokračoval i během druhé cesty do USA, která probíhala v letech 1867 – 1868. Po svém návratu začal pracovat na románu „The Mystery of Edwin Drood“ – „Záhada Edwina Drooda“, který už ale bohužel nedokončil. I tak však dílo vyšlo v roce 1870. Dickens měl výjimečné vypravěčské nadání a širokou znalost nejrůznějších vrstev anglické společnosti, ve svých dílech projevoval silné sociální cítění. To souviselo s kritikou a satirizací veřejných institucí, jako byly např. nuzné podmínky v chudobincích. Zhruba v posledním desetiletí svého života slavil i v zahraničí velké úspěchy již zmiňovaným veřejným předčítáním výňatků ze svých děl. Příčinou skonu Charlese Dickense byla mozková mrtvice. Naposledy vydechl 9. června roku 1870 v Gadshillu. Je pochován ve Westminsterském opatství v Londýně. Všechny jeho romány byly přeloženy do češtiny, vyjma těchto děl: „Barnabáš Rudge“, „Náš společný přítel“ a nedokončeného románu „Edwin Drood“.