Jaroslav Brabec

Jaroslav Brabec, český kameraman, scénárista a dokumentární režisér, se narodil 14. června 1954 v Praze. Je manželem herečky Veroniky Freimanové (nar. 1955). V roce 1979 vystudoval kameru na FAMU, poté v letech 1979-1983 pracoval jako 2. kameraman a od roku 1983 jako kameraman a režisér ve Filmovém Studiu Barrandov. Podílel se hlavně na celovečerních hraných filmech Zdeňka Trošky (O princezně Jasněnce a létajícím ševci, 1986, Z pekla štěstí II., 2000, aj.), výjimečně i Ludvíka Ráži či Kryštofa Hanzlíka. Je výtvarným spoluautorem a realizátorem znělek cyklů Feničovy společnosti FEBIO. Sám režíroval náročné, až nefilmovatelné látky. Předtím ale točil thriller ze současnosti Holčičky na život a na smrt (1996), v němž hlavní roli ztvárnila jeho žena. Pro Českou televizi natočil televizní film PF77 (2003) podle Vlasty Chramostové, který přibližoval dramatické osudy vzniku Charty77. Nepočetná dokumentární tvorba je pozoruhodná dvěma tituly: Jan Masaryk (1. díl Život, 2. díl Smrt, oba 1998) a Paralelní portrét (2005). První titul popisuje osud jednoho z nejoblíbenějších československých politiků. Druhý díl přibližuje 10 verzí jeho smrti. Dokument se přiklání k té násilné a apeluje na otevření archivů KGB. Druhý titul je esejistickou studií o partnerství, lidské a občanské síle manželů Vlasty Chramostové a kameramana Stanislava Miloty. Zabýval se též portréty českých výtvarníků pro cyklus GEN, výjimku tvoří světový choreograf českého původu Jiří Kylián, i autorský dokument z projektu FEBIA. Zabývá se i fotografií a mimo jiné soustavně zaznamenává expresivní portréty českých výtvarníků, které souborně představil na výstavě Orbis Artis v roce 2008 v Brně, Praze, Bruselu a New Yorku. Od roku 1987 působí jako odborný asistent na FAMU. V roce 2006 získal titul Doc. Režíroval divadelní představení v divadle Pod Palmovkou (Pravý západ, 2004) a ve Vinohradském divadle (Mezi úterým a pátkem, 2005).