Věra Říčařová

Pro pražskou rodačku Věru Říčařovou, pozdější loutkářskou výtvarnici a scénografku, byla po dokončení základní školní docházky jediná možná volba, když se rozhodla pro studium na vyhlášené výtvarné jihočeské škole, aby tak navázala na svůj výtvarný talent. V letech 1951 až 1955 vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a po maturitě byla přijata na loutkářkou katedru na DAMU v Praze. Po absolutoriu v roce 1959 pracovala nejprve v pardubického kabaretu, který byl kolem roku 1959 založený místními nadšenci. Odtud vedla pro Věru Říčařovou další etapa jejího profesního života do Východočeského loutkového divadla Drak v Hradci Králové, kam přešla koncem roku 1959 jako profesionální loutkoherečka. Od počátku bylo její charakteristickou hereckou vlastností, že dokázala strhnout ke skvělému výkonu ostatní herce, svou uvolněnou hravostí, smyslem pro spontánní herectví. Na počátku rozehrála ztřeštěnou, ale milá postavička Jasánka ve hře - Tajemství zlatého klíčku, později ukázala i své výrazné forbínové herectví v roli Smeraldiny v Gozziho - Král jelenem. Její původní vzdělání, které získala při bechyňském studiu, zejména dokonalý cit práci s barvami, detailem i dramatickou linií jí umožnilo nejprve příležitostně, později již neomezeně, zasahovat svými návrhy do výtvarného pojetí loutkářských inscenací. Koncem šedesátých let minulého století se již neomezovala jen na scénické návrhy pro domácí loutkovou scénu, ale spolupracovala s loutkovými scénami v Ostravě, Brně, Polsku aj. Mezi nejúspěšnější představení z té doby patřily Grahamův Žabák hrdina /1968/; Strakonický dudák /1972/; Štístko Bonaventura /1975/. Přínosná byla rovněž spolupráce s Matějem Kopeckým v Bártkově Enšpíglovi /1973/. Její loutky jsou svými liniemi i barevností naivisticky groteskní, vědomě propojené s tradicí české loutky. Přínosné bylo i životní propojení s hradeckým výtvarníkem Františkem Vítkem. V Divadle Drak pracoval v dobách, kdy zde působili ředitelé V. Matoušek, J. Dvořák nebo režiséři jako byl Vildman, Krofta, Středa aj. V roce 1981 opouští společně s výtvarníkem Františkem Vítkem Divadlo Drak a věnuje se s ním loutkové scénografii a navrhování loutek ve svobodném povolání a spolupracují na řadě společných projektů, které mnohdy dosáhly světově proslulosti, např. loutkoherecký recitál Piškanderdula. Opakovaně se zúčastnila se svou kolekcí loutek a scénických realizací na národní přehlídce prací českých scénografů v Opavě. Erkul