Jana Boková

Jana Boková (1948) - dokumentaristka českého původu, která od roku 1968 žije ve Francii, Velké Británii, USA a Argentině. Získala doktorát z historie umění se specializací na vztah fotografie a surrealismu. Také pracuje jako fotografka, např. pro časopis Rolling Stone. Jana Boková - narozena v Praze, emigrovala v roce 1968 do Paříže, ještě během svých studií dějin umění na Karlově univerzitě. Obor nakonec dokončila na pařížské Sorbonně. Poté cestovala po USA jako fotografka. Fotografie uveřejnil například magazín Rolling Stones . Po návratu do Evropy začíná v Londýně studovat na nově otevřené The National Film and Televisi-on School. Jeji první školní film pedagogicky vedl Jean Rouch. Do povědomí diváků i odborníků se zapsala jako svébytná pokračova-telka dokumentárního směru cinéma vérité. V současnosti žije v Buenos Aires. V roce 1975 debutovala filmem Militia Battle-field o životě barové zpěvačky a striptérky v Londýně, který byl ihned distribuován do francouzských kin a sklidil mimořádný divácký i kritický ohlas. Film vyhrál hlavní cenu za debut na festivalu v Hyěres. Následovaly filmy Marevna and Marika (1977), portrét milenky a dcery mexického malíře Diega Rivery natočen pro britskou televi- zi BBC. V roce 1980 natočila film Blue Moon o jednom ze skomírajících pařížských kabaretů a také portrét Anthony Quinna nazvaný Quinn Running. V osmdesátých letech se Jana Boková svou sérií dokumentárních snímků pro britskou BBC obrací na hispánskou oblast. Ve svých tématech se vrací k tradiční lidové kultuře - An Andalucian Journey (1985) a An Argentinian Journey (1992) - a k hispánským metropolím Tango Mio (1985), Tales from Barcelona (1989) a Havana (1990), která se stala jejím nejúspěšnějším a světově uznávaným filmem. Jako první natáčela s kubánským spisovatelem Reinaldo Arenasem, jehož životní osudy natočil později Julian Schnabel ve filmu Než se setmí, který byl filmem Havana přímo inspirován. V dalších letech natočila například portrét Eric Clapton & Friends (2002) nebo v projektu Megacities film Mexico (2000) o nejlidna-tějším městě světa. Zatím její poslední film Tango Salon -Confiteria Ideál (2004) portrétuje slavný taneční klub v Buenos Aires, který si zachoval svou atmosféru i přesto, že všude kolem něj zuří ekonomická krize. Během své kariéry natočila také dva hrané filmy. Hraný debut Hotel du Paradise vznikl v roce 1986 a soutěžil na festivalu v Cannes. Druhý celovečerní film Diario para un Cuento (1998) byl inspirovaný stejnojmenou povídkou argentinského spisovatele Julia Cortazara. Jana Boková je respektovanou osobností světového dokumentu. V roce 2003 měla retrospektivu v Cinematéque Français a vyšlo o ní nesčetně studií v odborných časopisech typu Sight and Sound nebo Positif. Připravuje k realizaci svůj třetí celovečerní hraný film z hudebního prostředí metaforicky odrážející Stravinského dílo Příběh vojáka a reflektující také dnešní realitu Buenos Aires. atalog 1. Festivalu nad řekou