Věra Fridrichová

Od dětských let Věra Fridrichová sledovala pozorně své rodiče, akademické malíře Miroslava Fridricha a Olgu Fridrichovou-Steinzovou při jejich výtvarné tvorbě, aby se později sama věnovala profesně výtvarnému umění. Malířský talent získala od obou rodičů rovným dílem. Velmi brzy se i u malé Věrky projevila touha se vyjádřit o svém vnímání okolního světa. Pod dohledem rodičů udělala nejen první krůčky, ale také se pod jejich vedením vyvíjel její talent. V2ra Fridrichová se narodila v Brně 25. října roku 1919. Brno nebylo pro ní jen obyčejným moravským městem, ale i důvěrným středem jejího života. V Brně prožila takřka celý svůj život. Po obecné škole studovala od roku 1931 na Státním reformním reálném gymnáziu v Brně-Králově Poli. V roce 1935 v průběhu čtvrtého ročníku přestoupila na brněnské Městské dívčí reformní gymnázium v Augustínské, dnes Jaselské ulici. Po maturitě v roce 1939 odešla studovat do Prahy na Vysoké učení technické, katedru architektury k profesoru Cyrilu Boudovi. Po uzavření českých škol nacisty se vrací ještě téhož roku do Brna, kde studuje na Veřejné škole uměleckých řemesel a rozšiřuje si nejen své vědomosti zejména se týkající grafických technik u profesora Petra Dillingera, ale také se dostává do kontaktu se základy scénografie u profesora Zdeňka Rossmanna. V roce 1942 ukončila studium absolutoriem. Poprvé svou tvorbu vystavuje na druhé brněnské výstavě výtvarného odboru Rampa. Na společné výstavě se svými rodiči vystavuje v roce 1943 obsáhlejší soubor více jak šedesáti kreseb a volné grafiky v brněnském Kunsthausu, dnes Domu umění. Až do roku 1945 pracuje jako výtvarná redaktorka v Lidových novinách. Po osvobození pokračuje ve svých vysokoškolských studiích, když se přihlásila ke studiu na Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze v ateliéru profesora Antonína Strnadela. Národní divadlo v Praze v premiéře uvedlo v roce 1949 balet Filosofská historie v choreografii Saši Machova na motivy Aloise Jiráska, s hudbou mladého skladatele Zbyňka Vostřáka. Za výpravu Věra Fridrichová získala III. cenu v celostátní soutěži „Divadelní žatva". V následujícím ročníku dostala čestné uznání za kostýmní návrhy pro balet Louskáček, inscenovaný Státním divadlem v Olomouci. Věra Fridrichová se i v následujících létech soustředěně zabývala scénografii častěji se vracela i ke své lásce, kostýmním návrhům. Především šlo o kostýmní návrhy k baletům a komediím. Postupně rostl počet divadel, se kterými spolupracovala. Velký význam pro její chápání reálné symbiózy autora scénografického návrhu s autorem kostýmních návrhů nad záměrem režisérů, choreografů přinesla spolupráce s choreografem Národního divadla Sašou Machovem, trvající až do jeho tragické smrti v roce 1951. V následujících letech se stali jejími spolupracovníky uznávané osobnosti jako např. Josef Škoda, Emerich Gabzdyl, Gustav Voborník, Evžen Sokolovský a dal. Výjimečná byla její výprava k Dvořákovým Slovanským tancům pro Státní divadlo Ostrava a zisk v podobě ocenění v soutěži k 50. výročí vzniku Československa za výpravu Dvořákových Slovanských tanců pro Státní divadlo Ostrava roku 1968. Pro vývoj volné výtvarné tvorby Věry Fridrichové měl zásadní význam rok 1962, kdy se jí dařilo postupně spojovat portrétní a pohybové motivy v novou kvalitní syntézu. Výsledek této vývojové etapy byl v Mahenově divadle v Brně. Kolekce jejich kreseb s motivy brechtovských inscenací byla vystavena v Berlíně jako součást výstavy k životu a dílu Bertolta Brechta a v následujících dvou letech je měly možnost vidět zájemci v některé evropských i mimoevropských zemích. Od roku 1961 do roku 1966 přednášela externě na brněnské JAMU nauku o kostýmu a jevištní výtvarnictví. Počínaje rokem 1964 až 1977 učila na brněnské Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně dějiny evropské scénografie. Ve stejné době se podílela na tvorbě studijních skript a zpracovala jejich antickou část. Mezi úspěšné výstavy Věry Fridrichové je nutno zahrnout také výstavu portrétních olejomaleb, představující především brněnské herecké osobnosti, která byla uspořádaná v roce 1971 v prostorách brněnského Moravského muzea. V letech 1976 až 1977 se opět vrací k divadelním inscenacím a zhotovuje jak scénické návrhy, tak i kresby z baletních představení v brněnském Státním divadle. Poslední úsek výtvarné tvorby Věry Fridrichové je zasvěcen komornějším malbám a kresbám, obsahujícím motivy, které byly na počátku rozvoje jejího talentu. Maluje a kreslí krajiny a zátiší. Využívá pestrou paletu barev a uvolňuje se její i ve výběru malířských technik. Ještě i v posledním roce svého života, kdy již byla vážně nemocná a mnoho energie věnovala boji s těžkou nemocí, usilovně zachycuje jižní Moravu, krajinná místa jí nejmilejší. Malířka, scénografka a kostýmní návrhářka Věra Fridrichová zemřela v Brně 23. listopadu roku 1978, ve věku 59 let. Erkul