Marta Drottnerová

Legenda československého i českého baletu Marta Drottnerová se narodila ve Zlíně 26. srpna roku 1941. Prvé dětské krůčky si odbyla ve Vlkoši u Přerova. Pohybově nadaná dívka našla u své rodiny pochopení pro svůj taneční talent, když se přestěhovala do Ostravy, kde postavou útlá Marrta Drottnerová pilně docházela do hodin baletu pořádaných v tanečním studiu při Státním divadle v Ostravě. Zde se jejího talentu ujal šéf baletního souboru, tanečník a choreograf této scény Emerich Gabzdyl, který jako velmi silná osobnost měl výrazný vliv nejen na vývoj ostravského baletu. Upoutala jej mimořádná pracovitost mladičké adeptky baletu, její pohybové i muzikální schopnosti. Ještě v dětském věku Martu Drottnerovou obsadil v dětském věku do sólových tanečních partů oper, operet i baletů. Na základě konkurzu ve svých necelých čtrnácti letech v roce 1954 dosáhla svého prvního angažmá v ostravském divadle. Svou první hlavní roli a první potlesk diváků zažila krátce před svými šestnáctinami v baletu Její první ples. V Ostravě tančila např. Kateřinu v Kamenném kvítku /1958/, Marnivou princeznu v Soli nad zlato /1958/ a v řadě dalších baletních úlohách. Pilně nastudovala i další role např. Evženii /Nesmrtelný valčík/; Stydlína /Sněhurka/ nebo pohybově náročný čínský tanec v Louskáčkovi. Raketový vzestup mladé baletky pokračoval, když v roce 1959 získala na základě konkurzu smlouvu do baletního souboru pražského Národního divadla. Na prkna slavné scény vstoupila poprvé ve sborových Slovanských tancích. Nebylo těžké rozpoznat, že Marta Drottnerová má vnitřní sílu a talent k dosažení vyšších cílů. Nová baletní hvězda zazářila naplno, když tehdejší šéf baletu Jiří Němeček přihlásil Martu Drottnerovou na Mezinárodní baletní soutěž konanou v Riu de Janeiro. Přípravě se Marta Drottnerová věnovala pod patronací vynikajícího tanečníka a choreografa Jiřího Blažka. V Brazílii nakonec přebírala cenu za první místo a byla hvězdou galakoncertu, ve kterém vystoupila nejen před vyprodaným hledištěm, ale i před televizními kamerami v roli Odetty i Odilie z baletu Labutí jezero. Zde jí byl partnerem světoznámý tanečník Aldo Lotufo, „premier danseur“ Theatro Municipale v Riu de Janeiro. Tento úspěch z roku 1961 otevřel skromné Martě Drottnerové cestu k mnoha zahraničním nabídkám. S Jiřím Blažkem absolvovala v roce 1962 šestiměsíční stáž v Moskvě v J.P.Gerdtové a zakončila ji v roli Marie v baletu Bachčisarajská fontána na scéně moskevského Velkého divadla, na které vystoupila jako vůbec první česká tanečnice. Pozvána byla v roce 1963 na galavečer hvězd v Londýně v roce 1963, který byl pořádán královnou-matkou a Královskou akademií. Tančila variace vyňaté z role Širín, baletu Legenda o lásce a v choreografii na hudbu Leoše Janáčka , nazvané V mlhách. Zahraniční tisk uváděl bez výjimky, že mladá tanečnice z Prahy patří k světové interpretační špičce. Přes dlouhou řadu mezinárodních úspěchů se Marie Drottnerova dočkala jmenování sólistkou Národního divadla a smlouvy až v roce 1966. Proslavila se jako lyrická Odetta a zlá i démonická Odilie v Labutím jezeru. Oslavovaná byla pro mimořádné zvládnutí role Svanildy v Coppélii nebo i za suverénní pojetí Carmen. Mezi vrcholy jejího tanečního umění je řazena titulní role Giselly /1969/. Mimo Národní divadlo hostovala na evropských předních scénách ve Francii, Německu, Itálii, Španělsku, Švýcarsku. V sedmdesátých letech minulého století se úspěšně prosadila jako Čertice ve Stvoření světa /1975/, nebo v melodramatu J. A. Bendy Medea /1979/ a dal. Jejími baletními partnery byli skvělí tanečníci, např.: Miroslav Kůra, Lubomír Kafka, Vlastimil Harapes, Jaromír Petřík, Bohumil Reisner a další. Ke konci své úspěšné taneční kariéry absolvovala studium taneční pedagogiky na GITIS v Moskvě v letech 1982 až 1985. Jako vysokoškolský pedagog působila na taneční katedře HAMU v letech 1989 až 1993. V roce 1990 ukončila svou sólovou taneční dráhu a věnovala se výlučně choreografické činnosti. V její choreografii byly např. uvedeny: Syfilidy /Ostrava,1991/, Esmeralda /Plzeň, 1992/ aj. V roce 1975 byl Martě Drottnerové udělen titul Národní umělkyně. Poutavým zdrojem o životní cestě Marie Drottnerové je publikace Minuta absolutního štěstí /1988/, jejíž je autorkou společně se svým manželem Jiřím Blažkem. Po roce 1995 se umělecky odmlčela. V roce 2000 jí byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství. Erkul