Jiří Šlitr

Jiří Šlitr (15. 2. 1924 – 26. 12. 1969), český hudebník, skladatel, pianista, herec, bavič a divadelník. Muž, kterého diváci znali v podobě člověka z monotónním výrazem v obličeji, s buřinkou na hlavě a připomínal spíše úředníka. Bavil však celý národ a lidé jej měli rádi. Miloval jazz. Jiří Šlitr měl originální smysl pro humor. Jiří Šlitr pochází z Orlických hor. Narodil se ve starém mlynářském rodu v Zálesní Lhotě. Otec pracoval jako učitel. Jiří Šlitr měl mlýny rád. I jeho první láska, Maruška Nedvídková, byla dcerou mlynáře. Jirka dětství prožil na samotě. Jistý samotářský způsob života mu vydržel po celý život. V pubertálním věku se zamiloval do hudby i do malování. Tuto lásku podědil od rodičů. V roce 1938 se Šlitrovi přestěhovali do Rychnova nad Kněžnou. Na rychnovském gymnáziu se Jirka, kterému bylo čtrnáct let, rychle otrkal. Sebranka – tak se jmenovala sbírka karikatur profesorského a učitelského sboru, kterou spolu se svým spolužákem vydal. Také zde založil swingovou kapelu Rychnovský Ryxieland. Po válce se transformoval do Československého dixielandu Praha. Jirka se hodně věnoval sportu. Jako kluk z hor hodně lyžoval. Zúčastnil se i několika závodu. Hrál tenis a volejbal. V roce 1943 maturoval. Následovaly dva roky ve skuhrovské slévárně, kde pracoval jako úředník. Ochránilo ho to před pracovním nasazením. Po válce úředničiny nechal. Rodiče si přáli, aby Jirka studoval práva, a tak učinil a odejel do Prahy. Moc se mu do studia nechtělo, spíše jej lákalo umění. Studia práv však dokončil a v roce 1949 obdržel diplom. Absolvování právnické školy však ve své další praxi nevyužil. Objevily se jen určité výjimky (jako když si zahrál právníka ve filmu Zločin v šantánu). S kulturním životem v Praze Jirku seznamoval Miroslav Horníček. V tomto kulturním zákulisí se Jirka rychle zorientoval. Nechyběl mu talent a ohromné sebevědomí. Už od počátku padesátých let spolupracoval s textařem Pavlem Koptou. Pracoval také jako doprovodný pianista různých pěveckých hvězd (např. u Ljuby Hermanové). Prosazoval se také jako výtvarník. V roce 1957 uspořádal první samostatnou výstavu. Jeho obrazy byly k vidění v Bruselu, ve Vídni, v Londýně, ve Wiesbadenu a také v New Yorku. Jiří Šlitr maloval často a na rozličných místech – na horách, v kavárnách a pří cestách. Ke vzniku dvojice „Suchý + Šlitr“ dopomohl Miroslav Horníček. V roce 1957 oba pány v Redutě seznámil. Hned si však do oka nepadli. Šlitr často vracel Suchému texty s tím, že jsou nezhudebnitelné. Jejich prvním společným dílem byla píseň Hamlet. V roce 1958 Jiří Šlitr exceloval na světové výstavě EXPO sólovou pětiexpozicí v projektu Laterny magiky. O rok na to přišel s nápadem založit nové divadlo. Získalo název Semafor. Zde vyvinul další svůj umělecký talent – herectví. Jeho kariéra však byla zahájena paradoxně na tom, že hrát vlastně vůbec neuměl. Jeho první příchod na jeviště byl v podobě účasti na děkovačce. I k tomu to nástupu byl hodně přemlouván. Jeho první větší účinkování na jevišti se konalo ve Zlíně. Prý, aby to nebyla taková ostuda. Představení se jmenovalo „Jonáš a tingl-tangl“. U publika začal být oblíbený herec, který veškeré své repliky odříkával s kamennou tváří. Hlediště reagovalo salvami smíchu. Jiří Šlitr byl velmi pracovitý, precizní a vytrvalý člověk. Pracoval dvanáct až patnáct hodin denně a neuměl moc odpočívat. Jiří Šlitr se snažil skoro každý den složit jednu písničku. Měl velký sen a cíl – chtěl se dostat až na Broadway. Jiří Šlitr byl amerikofil. Avšak půlroční pobyt za oceánem jej z této úchylky vyléčil. Možná se tak stalo díky tomu, že se mu nepodařilo prorazit s jazzovou operou „Dobře placená procházka“. Navázal však přátelství s Jiřím Voskovcem, s nímž si později pravidelně dopisoval. V roce 1968 Jiří Šlitr podepsal manifest „2.000 slov“. Měl velkou touhu po svobodě a nezávislosti. Stávalo se tak i v soukromém životě. Své milostné avantýry tvrdošíjně tajil. A bylo jich mnoho. Na přízeň žen a dívek si rozhodně nemohl stěžovat. Ženit se však nikdy nechtěl. Měl zásadu, že jakékoliv závazky by jej mohly připravit o svobodu. Dokonce se nikdy nestal stálým členem divadla Semafor. Přestože byl spoluzakladatelem divadla Semafor, vždy s ním spolupracoval pouze externě. Přestože se vedle Jiřího Šlitra střídala spousta dívek, k jedné se často vracel. Jmenovala se Sylva Daníčková. Praovala jako konferenciérka Laterny Magiky. Ovládala několik jazyků a uměla skvěle lyžovat. Další dívkou, se kterou měl dokonce dceru Dominiku, byla studentka filmové scenáristiky Bohumíra Peychlová. S žádnou z žen se nikdy neoženil. Před rodiči tajil i to, že jsou prarodiči. Je třeba zmínit i to, že Jiří Šlitr nikdy nekouřil a téměř nepil. Ve společnosti se však vždy dokázal bavit. Hodně si nechával záležet na oblečení. Byl mezi prvními, kdo v Praze nosil džíny. V soukromém životě jej okolí nazývalo různě. Objevily se i přezdívky jako Rybín nebo Tišín. Např. Miroslav Horníček Jiřímu Šlitrovi vymyslel přezdívku Doktor Klavír. S Jiřím Suchým držel spíše pracovní vztah, než kamarádský vztah. Sblížili se poprvé na zájezdě ve Stuttgartu. Bylo to však krátce před Šlitrovou smrtí. Helena Růžičková Šlitrovi dokonce věštila i z kafe a varovala ho před návratem domů. Na Boží hod zemřel ve svém ateliéru na otravu plynem. Spekulovalo se i o sebevraždě. Ti, co jej znali, tuto možnost vylučují. Neměl k ní důvod. Jeho život i skon se už mnohokrát stal předmětem spekulací a literárních děl. Jiří Šlitr složil celkem 350 písní, je spoluautorem 21 divadelních her, revue a recitálů. Po celém světě vystavoval svá výtvarná díla. Ilustroval na 20 knih.