Petr Iljič Čajkovskij

Ruský hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij se narodil 7. května roku 1840 ve Votkinsku. Jeho otec působil jako vrchní správce a byl ve své funkci často překládán. Rodina se tedy stěhovala na různá místa, což malý Petr Iljič nenesl vůbec dobře. Skutečnou tragédií v životě dospívajícího chlapce se však stala smrt jeho milované matky. Zemřela na choleru, když bylo Petru Iljiči 14 let. LÁSKA K HUDBĚ Již od dětství se v chlapci formovala láska k hudbě a taktéž projevoval značné hudební nadání. Často a rád hrál na klavír. Současně obdivoval tzv. orchestrion, který vlastnila jeho rodina. Jedná se o zvláštní druh hudebního nástroje, který reprodukuje zvuky orchestru. Hudba byla tedy hlavní náplní Čajkovského života, nicméně i přesto se nejprve rozhodl pro právnická studia. Nastoupil na právnickou fakultu v Petrohradě a současně působil jako úředník na ministerstvu spravedlnosti. Touha po hudbě však byla silnější. Těsně před promocí právnická studia opustil a začal studovat konzervatoř, jejíž ředitel Anton Rubinstein zařídil, aby nadaný mladý muž mohl vyučovat harmonii na nově otevřené konzervatoři v Moskvě. ČAJKOVSKÉHO DÍLO Mecenáškou, která financovala kroky nadaného hudebního skladatele, byla šlechtična Naděžda von Meck, jež podporovala Petra Iljiče Čajkovského v letech 1876 – 1890. Díky jejímu dobrodiní se mohl Petr Iljič zcela ponořit do své kompoziční práce. Ve svém díle spojoval prvky ruské lidové hudby s podněty klasické a romantické evropské hudby. Jeho dílo vychází z národní inspirace. Díky skutečně mistrnému přístupu, z něhož bylo patrno velké národní cítění, si získal obdiv i samotného Stravinskiho, uznávané autority v oblasti hudby. V době, kdy musel Čajkovskij čelit různým kritikám své skladatelské činnosti, byl to právě Stravinskij, kdo poukazoval na jeho výborné kompozice a také baletní díla. Za nejznámější operu Čajkovského je považována PANNA ORLEÁNSKÁ z roku 1881. Mezi další operní díla patří např. MAZEPA (1884), STŘEVÍČKY (1887) či PIKOVÁ DÁMA (1890), která vznikla na námět povídky A. S. Puškina. Věhlasným dílem operním je bezesporu EVŽEN ONĚGIN z roku 1879, hudební ztvárnění slavného Puškinova románu. EVŽENA ONĚGINA Čajkovskij sám osobně dirigoval při jeho uvedení v Praze na scéně Národního divadla v roce 1888. Ze skladeb baletních bezesporu zaujímá jedno z čelních míst dílo LABUTÍ JEZERO, dnes již se řadící ke klasikám světového baletu. K jeho prvnímu uvedení došlo v roce 1877. Neméně známým Čajkovského baletem je také bezesporu LOUSKÁČEK, vycházející z povídky LOUSKÁČEK A MYŠÍ KRÁL spisovatele E. T. A. Hofmanna. Na tomto baletu začal Čajkovskij pracovat v roce 1891 na základě scénáře Maria Petipy. Bylo nutné specifikovat počet taktů a charakter hudby, to vše se muselo uzpůsobit dění na jevišti. Premiéra LOUSKÁČKA proběhla v Petrohradě dne 6. prosince roku 1892, kdy byla současně uvedena také Čajkovského opera JOLANTA. Významný je také balet ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA. Bohatá hudební tvorba P. I. Čajkovského dále obsahuje šest symfonií, scénickou hudbu k divadelním hrám a různé předehry, komponoval také klavírní skladby (např. DĚTSKÉ ALBUM, ROČNÍ DOBY), dále skladby komorní pro smyčcové orchestry a skladby vokální. Velikán nejen ruské, ale i celosvětové klasické hudby, Petr Iljič Čajkovskij zemřel v Petrohradě 6. listopadu roku 1893. Oficiálním důvodem jeho skonu byla cholera, jíž se nakazil poté, co se napil infikované vody. Nepodložené teorie hovoří také o sebevraždě, jež měla souviset s Čajkovského odlišnou orientací. Jeho hudební odkaz je však nesmrtelný. Použité zdroje: Programový průvodce k baletu LOUSKÁČEK, vydalo Národní divadlo, Praha, 2004, ISBN: 80-7258-168-6 Česká verze WIKIPEDIA – heslo Petr Iljič Čajkovskij Životopisný článek o P. I. Čajkovském, autor P. Dufek, dostupný z: http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=cajkovskijpi&kat=umehu Zpracovala: Petra Cejpková