Marcela Laiferová

Marcela Laiferová-Bujnová se narodila v roce 1945 v Petroviciach, které jsou co by kamenem dohodil od Žiliny. Již jako dítě si přála být paní doktorkou a pomáhat potřebným, ale byl by tu i další její životní koníček, zpívání. Po základní škole bylo jasné, že půjde svojí vytyčenou cestou, kde na samém konci je doktorský diplom. Velmi rychle se zamilovala do medika, což velmi záhy mělo i svůj důsledek, narodil se syn Stanislav. Přišla hned svatba, rozčarování a poté ještě rychlejší rozvod. Díky své mamince, která vypomáhala se synem, se mohla klidně věnovat studiu a studovat medicínu, peněz nebylo tolik, tak si přivydělávala, přihlásila se na konkurz do divadla Tatra Revue. Přišla dosti pozdě, pánové se již balili, konkurz skončil, ale byl mezi nimi MUDr. Jaroslav Laifer, který ji dal šanci a vyzval ji ke zpěvu. Mezi oběma to zajiskřilo, došlo ke svatbě. Prochodili spolu celé Tatry, Laifer se podílel na vzniku velkého množství písní. Této osudové lásce byla vyměřena jenom krátká doba, jenom pět let. Rok 1970 byl u Marcely Laiferové velice krutý a hektický, ale i úspěšný. Jenom před rokem vydala úspěšné album – Marcela, blíží se vystoupení na Bratislavské lyře 1970. Co nikdo nečekal, byla hospitalizace jejího muže v nemocnici, aby se podrobil banální operaci, kde se na jeho výsledku podepsali lékaři, musela přijít druhá, třetí operace. Tělo Laifera bylo zesláblé, Marcela se stává ve 24 letech vdovou, proto i odmítá vystoupení na Bratislavské lyře. Nyní přichází na scénu dirigent Karel Vlach, který začal Marcelu umlouvat až to dokázal. Vystoupení byla senzace, zpívá písničku Slová a zřejmě i zaslouženě si odnáší zlatou lyru. Ve stejném roce - 1970, ukončila studium, stala se doktorkou, ale na lékařství zanevřela. Věnuje se zpěvu, jezdí po festivalech a vozí domů i ocenění, navštíví soutěže v Sopotech (1970), odjíždí i do Rio de Janeira (1970), Zlatý Orfeus ( 1974), na Maltu (1982). V osobním životě, po smrti milovaného muže Laifera, si musela sedm let počkat na další trvalejší vztah. Provdává se za Ladislava Zacharidese, který byl univerzálním sportovcem, byl mistrem republiky v plavání, v lyžování, byl i mistrem v zimním pětiboji. V době jejich setkání se věnuje jako státní trenér československým lyžařkám. Marcele se narodí syn Martin a nic nechybí tomuto svazku. Jenže nejsou spolu ani deset let a rozvádí se, zůstávají však ale velkými přáteli. Ladislav Zacharides onemocněl Parkinsonem a umírá v roce 2006, zřejmě na infarkt ve věku 69 let, přesně v den 29. výročí od společné svatby. Marcela byla v jeho blízkosti až do konce jeho dní života. Nutno též podotknout, že od roku 1989 se opět věnuje lékařství a jako paní doktorka ordinuje a léčí pacienty na antroposofické medicíně. Ale se zpěvem se to dá i skloubit, vystupuje v hudebních, televizních pořadech, vydává desky s různými kompilacemi. V roce 1998 si jde pro třetí místo, umístění v divácké oblíbenosti - Slavík. Za svoji uměleckou kariéru vydala v Supraphonu i Opusu 14 alb a 70 singlů a ve svých začátcích v létech 1964 – 1966, se objevuje i ve filmech, Konečná stanica rytmus a Kým sa skončí táto noc, účinkuje v televizních Silvestrech, v Hitparádách, koncertech. V roce 1977 režisér Ján Roháč natáčí hudební, krátký film – Keby skriňa bola oknom, kde Laiferová vystupuje mezi zpěváky jako jsou Pavol Hammel, Jana Kociánová, Karol Duchoň, Peter Lipa, Eva Máziková atd. Poslední dlouhé roky žije Marcela Laiferová společně s bývalým rakouským politikem, jehož jméno nechce prozradit a pro nás je to TABU, jenom informace k tomu, svatba již nebude...