Barbora Štěpánová

Herečka a moderátorka Barbora Štěpánová pochází z Prahy, matka byla učitelkou, otec působil jako literární vědec a hudební kritik. Svými rodiči byla Barbora od dětství vedena k uměleckým zájmům, hrála na klavír a kytaru, vystupovala také s Kühnovým dětským sborem a jako dítě účinkovala i v operním souboru Národního divadla. Po vyhraném konkurzu hrála v Semaforu (Sladký život blázna Vincka), objevila se i před filmovou a televizní kamerou (SLAMĚNÝ KLOBOUK, 1971; seriál PAN TAU, 1969) a všechny uvedené aktivity pak logicky nasměrovaly její kroky na hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze, které absolvovala v roce 1984. Ještě za studií hostovala Bára Štěpánová v Divadelním studiu Beseda, které působilo v rámci Divadla Vítězného února v Hradci Králové (1981-1982). Tady hrála v představeních Tetičky a strýčkové nebo Magdalena Dobromila Rettigová. Mezitím pokračovala v práci i před filmovou kamerou a v řadách studentek si jí můžeme povšimnout v prázdninové komedii SETKÁNÍ V ČERVENCI (1978), následovaly další menší role ve filmech různých žánrů (TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH, 1981; POZOR, VIZITA!, 1981). Divákům v kinech se zviditelnila především postavou temperamentní Bedřišky v komedii JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY (1982), znovu se v této roli připomněla třetím dílem JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (1987). Od roku 1982 Bára Štěpánová pohostinsky vystupovala v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kam po dokončení konzervatoře nastoupila do stálého angažmá (1984-1988). Výrazné vedlejší role tady odehrála v představeních Amadeus, Ivanov, Kočičí hra, Vějíř nebo I chytrák se spálí. V průběhu 80. let se Štěpánová dostala do prostředí disentu a v roce 1986 podepsala Chartu 77. Její další aktivity probíhaly v rámci Společnosti za veselejší současnost, která pořádala recesistické akce zaměřené proti komunistickému režimu. Za účast na demonstraci k 70. výročí vzniku Československa byla Bára Štěpánová v říjnu 1988 zatčena, což dočasně přerušilo její uměleckou dráhu. Do veřejného dění se vrátila po listopadu 1989, kdy se stala osobní sekretářkou prezidenta Václava Havla, pokračování činnosti Společnosti za veselejší současnost zviditelnil především dar koloběžky Václavu Havlovi. Práci na Pražském hradě ukončila Štěpánová po dvou letech, mezitím začala předsedat Nezávislé erotické iniciativě a postupně se vracela i k herectví. Vystupovala v Prozatímním divadle F. R. Čecha (Dívčí válka), později v divadle Ta Fantastica (Zahrada rajských potěšení), menšími rolemi se znovu připomněla i filmovým divákům (KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH, 1993; CEREMONIÁŘ, 1996). V průběhu devadesátých let přesunula Bára Štěpánová těžiště své práce do sféry moderování. Jako svérázná průvodkyně pořadů různých formátů s výrazně kladnými nebo naopak zápornými ohlasy působila na několika televizních stanicích (GILOTINA; BÁRYMETR; ČTVERÁCI; TRNÍ), ve spolupráci s Miroslavem Vladykou doprovodila svým hlasem úspěšný cyklus CESTOMÁNIE (1999-2004). Před filmovou kamerou stála zatím naposledy jako sekretářka v komedii JAK SE KROTÍ KROKODÝLI (2006), v poslední době se opět vrací i k divadlu (Je třeba zabít Davida v divadle Broadway). Bára Štěpánová je potřetí vdaná, se svým druhým manželem Lubošem Rychvalským, s nímž se seznámila ve Společnosti za veselejší současnost, má dceru Dominiku. Po listopadu 1989 začal Rychvalský studovat teologii a manželství se Štěpánovou se stalo formalitou, i když trvalo ještě bezmála dvacet let. Od roku 2009 je jejím třetím manželem hudebník Miroslav Barabáš, s nímž již delší dobu žila. Bára Štěpánová je autorkou autobiograficky laděné knihy O čem nesmí nikdo vědět (1999).