Věra Štinglová

Dáma za kamerou, tak bychom mohli označit Věru Štinglovou, českou kameramanku. Narodila se v Praze 26. srpna roku 1928 jako Věra Arnsteinová. Do jejího dětství krutě zasáhla druhá světová válka. V období dospívání prošla několika koncentračními tábory. V letech 1941 - 1945 byla mladá dívka postupně internována v Lodži, Osvětimi a Magdeburgu. Mladé ženě učarovalo fotografování. Vyučila se nejprve fotografkou a poté nastoupila na FAMU, kde vystudovala obor kamera. Byla po válce v tomto oboru vystudovanou druhou ženou, tou první byla Dagmar Hochová (nar. 1926). Absolvovala filmem s názvem V ULICI JE STARÝ KRÁM, jehož režisérem byl Jan Valášek. Její první kameramanskou prací byla asistence na pořadu OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK Bohuslava Martinů v Beskydech. Spolupracovala zde s dokumentaristou Františkem Šulcem. Paní Věra dostala do ruky asi 20 kg vážící kameru, s níž musela chodit po horách, tudíž nosila zvlášť stativ a pak teprve kameru. Práce ji však velmi bavila a dle vlastních slov měla obrovskou chuť kameramanskou profesi dělat. O Vánocích roku 1956 kontaktoval Věru Štinglovou ředitel Československé televize Kohout. Potřeboval rychle kameramana, který natočí výstavu hraček na Národní třídě do zpravodajství. Oslovil tedy paní Věru, ona reportáž úspěšně natočila a byla přijata do Československé televize. Situace tehdy byla o to náročnější, že se vysílalo pouze živě. Věra Štinglová byla nucena zůstávat v práci do pozdních večerních hodin, neboť celý den zabíral zkoušky, generálku, dětské vysílání, zpravodajský blok a živé vysílání inscenace naostro. V té době měla malou dcerku Alenku. Holčičku dávala do jeslí a protože se mnohdy vracela až po 22. hodině večer, měla pro dcerku najatou paní na hlídání. Bylo to náročné období, ale Věra Štinglová na svou práci vzpomíná velmi ráda. Při živém vysílání často vznikaly nečekané „karamboly“, které se musely řešit okamžitou vsuvkou „Porucha“. Jedna z takových úsměvných situací nastala tehdy, když herci uprostřed natáčení odpadl nalepený nos, který bylo nutno okamžitě přidělat. Nepříjemná situace se stala při natáčení CHVILKY POEZIE s Václavem Voskou. Vyžadoval při recitaci naprostý klid a soustředění. Pořad byl snímán hned třemi kamerami, z nichž dvě postupně během natáčení vypověděly službu. Zůstala funkční pouze kamera paní Věry. Na její kameře bylo závislé celé vysílání, také pan Voska prožíval chvíle napětí, aby nedošlo k naprostému výpadku. Vše dopadlo dobře, nicméně vyčerpaný herec přímo po natáčení omdlel. V roce 1960 byli kameramani v Československé televizi rozčleňováni do jednotlivých redakcí. Věře Štinglové bylo nabídnuto místo v dětském vysílání. Natáčela pak dlouhá léta pohádky a inscenace pro mládež, spolupracovala s nejrůznějšími režiséry tohoto žánru – Vlastou Janečkovou, Věrou Jordánovou, Františkem Procházkou, Ludvíkem Rážou a mnohými dalšími. Podílela se např. na inscenacích: DOBRODRUŽSTVÍ TOMA SAWYERA, TŘEŠŇOVÁ BABIČKA, O ŠTĚSTÍ A KRÁSE, O LABUTI, ZAPOMENUTÝ ČERT, KOLOBĚŽKA PRVNÍ, O POPELÁKOVI, NEZBEDNÁ POHÁDKA, KŘESADLO atd. Podílela se také na natáčení PIONÝRSKÉ VLAŠTOVKY. Spolupracovala při natáčení Večerníčků, náročná byla např. práce s loutkami, natáčela také s dětmi a se zvířaty. V případě natáčení seriálu MARTIN EDEN byly kulisy hned po uskutečnění záběru měněny. Paní Věra měla tak velkou odpovědnost, aby vzniklý záběr byl kvalitní, neboť jeho přetáčení již bylo vzhledem k tomu, že se již vybudovala nová scéna, naprosto nemožné. S Věrou Štinglovou byl často ve studiu při tvorbě pohádek přítomen také její syn Pavel (nar. 1960). Manželství (jejím manželem byl v letech 1957 - 1978 Stanislav Štingl) se jí rozpadlo a ona neměla jinou možnost, nežli si brát chlapce s sebou. Pavel se od své maminky nakonec pracovně „nakazil“. Vydal se v jejích šlépějích a je dnes úspěšným dokumentaristou. Velmi krušné chvíle zažila Věra Štinglová při natáčení v pražských ulicích osudného dne 21. srpna 1968. Společně s novinářkou Otkou Bednářovou čelily několika atakům vojáků, z nichž jeden moment byl obzvlášť kritický. Voják obě ženy ohrožoval zbraní. Byly nuceny vydat natočený materiál, neboť onen voják obrátil dokonce zbraň i proti kolemjdoucímu chlapci, který se obou žen zastal. Odevzdáním natočeného filmu vojákovi naštěstí drama skončilo. S touto událostí souvisí zřejmě také skutečnost, že paní Věra byla v roce 1968 vyškrtnuta z KSČ, neboť se odhodlaně nesouhlasně postavila tehdejším srpnovým událostem. Statečnost projevila Věra Štinglová také při natáčení v Mongolsku, nebála se vylézt na tygří klec či do závodního auta. Pracovala také na Kubě. Jako skutečná profesionalistka ve svém oboru neváhala podniknout cokoliv, aby docílila kvalitního záběru. Tato obdivuhodná žena, která se stala naší první televizní kameramankou, za sebou zanechala několik desetiletí plodné a kvalitní práce, již završila v roce 1996 natáčením „Jůheláků“ v České televizi. Zbývá dodat, že Věra Štinglová se po roce 1989 stala členkou Svazu novinářů a FITES. Zdroj: Vlasta, 8/2009, str. 76 – 78, čl. od Blanky Kovaříkové o Věře Štinglové KDO JE KDO V ČESKÉ REPUBLICE, 1992