Jindřich Štreit

Čas vyměřený k životu začal pro Jindřicha Štreita běžet v poválečném Vsetíně 5. září roku 1946. První dětské krůčky, objevování světa a dětské radosti jsou v jeho případě spojeny s Valašskem. Světlo a stíny, barvy a emoce, jevy důležité pro fotografa, to všechno přišlo až později. Z rodiště se v roce 1956 celá jeho rodina přesunula do obce Těchanov, ležící v podhůří Jeseníků. Po základní škole vystudoval gymnázium v Rýmařově, kde složil úspěšně maturitní zkoušku v roce 1963 a zde se rozhodl, že půjde studovat výtvarnou výchovu na pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Zde se věnoval studiu výtvarné výchovy pod vedením profesorů L. Ruska, Z. Přikryla, L. Jalůvky a J. Jemelkové. Po státnici v roce 1967 se naplno věnoval dokumentární a umělecké fotografii. V roce 1967 měl také svou první samostatnou výstavu ve vysokoškolském klubu v Olomouci. K fotografování se dostal díky svému otci, který se věnoval fotografování a dalším stupněm byly podnětné rozhovory a debaty s prof. Janem Bukovianem v době vysokoškolských studií v Olomouci. Plný vědomostí začal svůj pohled na svět prosazovat jako učitel na základní škole v Rýmařově a osud tomu chtěl, že se po roce nabírání zkušeností stal ředitelem této školy. Souběžně s ředitelováním se zaměřil i na veřejně prospěšnou činnost v Sovinci, kde od roku 1974 organizoval výstavy a mnohé kulturní akce. V roce 1972 se zcela zaměřil na fotografování a dokumentování vesnického života, portrétů vesničanů a dokumentování života romského etnika.V letech 1974 až 1983 byl dispečerem státního statku Ryžoviště. V období let 1974 až 1978 absolvoval Školu výtvarné fotografie v Opavě a ve své závěrečné práci se zaměřil na divadelní zákoutí. V roce 1982 se pro akci spojenou s pořádáním oficiálně nepovolené výstavy výtvarných umělců dostal pod drobnohled orgánů Státní bezpečnosti, prožil vazební vyšetřování a byl odsouzen k podmínečnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, údajně pro hanobení republiky a jejího představitele. Ve spojitosti s tímto trestem mu byl současně vysloven zákaz činnosti spojené s fotografováním. Po propuštění z vazby nemohl učit a pracoval jako dispečer na státní statku. Od listopadu 1989 se stal zaměstnancem muzea v Bruntále a počínaje rokem 1994 je fotografem z povolání. Od roku 1989 se stal externím pedagogem FAMU v Praze. Následujícího roku začal vyučovat fotografie i na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a na Institutu tvůrčí fotografie FPF Opava. V roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie na Filmové a televizní fakultě AMU v Praze. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jako pedagog působí souběžně i na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Po neutříděných zájmech týkajících se zaměření se od uměleckého portrétu odklonil kolem roku 1972 k sociologickému dokumentu. Významný je jeho cyklus Život vesnice /1979/, rozšířený zejména po roce 1989 o zobrazování venkovského prostředí i mimo vlast: Rakousko, Francie, Japonsko a jinde. Velmi cenné jsou jeho fotografické cykly z Ingušska a Čečenska, které spadají do období roku 1991, kdy pracuje na dokumentárních projektech v Anglii, Brazílii, Moldávii, Číně, Maďarsku. Zabývá se i fotografováním v České republice po roce 1992: cykly Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé Mikulovska,Lidé olomouckého okresu, Lidé Třineckých železáren, Za oponou, a mnoho dalších. Prof. Jindřich Štreit každoročně v létě organizuje výstavní expozice na hradě Sovinec. Je členem: Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze. Dosud vystavoval na samostatných a kolektivních, které představují v souhrnu údaj vyšší jak 900 výstav. , je autorem 29 publikací, např. : Vesnice je svět /1993/, Japonsko-Lidé z Akagi /1997/, Fotografie z písku /2000/ a dal. Je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách, např. : Gernsheim Collection University of Texas, Austin USA; Bibliotheque Nationale Paris; Ludwig Museum Kolín nad Rýnem a jinde. Podílel se na dokumentárních filmech: Vyhasínanie do svetla /1989, rež. P.Gerža/, Příběh československé fotografie /1989, rež. J.Havran/, Mezi světlem a tmou /1990, rež. J.Špáta/, Svět lidí /2003, rež. P. Baran/ a dal. V roce 2006 byl vyznamenán prezidentem republiky Medailí ZA zásluhy I. třídy u příležitosti státního svátku vzniku samostatného Československa. Erkul