Sergej Gerasimov

Sergej Apollinarjevič Gerasimov se narodil 21. května 1906 nedaleko od jihouralského městečka Miasse v Rusku. Jeho otec zde byl ve vyhnanství, po odpykání trestu zde zůstal a založil rodinu. Sergej byl nejmladším z pěti dětí. Po otcově smrti (1909) se rodina odstěhovala do Jekatěrinburgu, a po revoluci do Krasnojarsku, kde se již musel Sergej podílet na obživě rodiny. Místo školy se začal učit truhlářem. Chtěl pokračovat ve studiu umění, s podporou bratrů, Vladimíra, architekta, a Borise, operního zpěváka, se stěhuje do Leningradu, kde se přihlásil na Akademii výtvarných umění, obor malířství. Studiu se moc nevěnuje a raději navštěvuje Experimentální studio N.V.Vsevolodského-Gernose, ve kterém sehrál i svou první divadelní roli. V roce 1924 se seznamuje se skupinou mladých umělců, budoucích režisérů, kameramanů a herců, mezi jinými patřily do této skupiny např. Leonid Tauberg, Grigorij Kozincev. Zde se seznámil i se začínající herečkou Tamarou Makarovovou, kterou si v roce 1925 bere Sergej za ženu. Až do roku 1930 se podílel, v rámci této skupiny, především jako herec a asistent režie na několika němých filmech, Šiněl (Plášť, r. Leonid Trauberg a Grigorij Kozincev, 1926), Sojuz Velikogo děla (Spiklenci Velkého díla ,1927), Novyj Vavilon (Nový Babylon, r. Leonid Trauberg a Grigorij Kozincev, 1929) a Sama uprostřed bílé smrti (1930). Od tohoto roku pracuje již samostatně, jeho režisérskou prvotinou byla satira Dvadtsat dva neščastia (Dvaadvacet neštěstí, 1930). Následovaly filmy Les (1930) a komedie Ljublju li těbja? (Mám-li Tě rád?, 1934). Po setkání s mladým spisovatelem Jurijem Germanem a polárníkem Kosťou Zvanijevem společně napíší scénář a natočí úspěšný film Semero smelych (Polární hrdinové, 1936). Zde začíná Gerasimův zájem o současné hrdiny nové doby. Toto téma zpracovává v následujících filmech (Pevnost na Amuru, 1937) a Učitěl (Učitel, 1939). V počátcích čtyřicátých let se začíná věnovat adaptacím klasických literárních děl, natáčí přepis Lermontova dramatu Maskarad (Po maškarním plese, 1941), v tomto pokračuje po skončení druhé světové války, během níž se věnuje publicistice a natáčením dokumentárních filmů, Nepobedimije (Nepřemožitelní, r. společně s Michailem Kalatozovem, 1942), Bolšaja zemlja (Velká země, 1944) a další. V této době je pověřen vedením Studia dokumentárních filmů v Moskvě. Po válce začíná vyučovat na Moskevské filmové škole (VGIK) a se svými studenty natáčí adaptaci Fadějevova románu o hrdinství komsomolců za Velké vlastenecké války, molodaja gvardija (Mladá garda, 1948), v němž se objevují pozdější herecké hvězdy sovětské kinematografie, Sergej Bondarčuk a Vjačeslav Tichonov a mnozí další. Jeho studenti nemalou měrou přispěli, v pozdějších Gerasimových filmech, svým hereckým uměním, k úspěchu jeho filmů. Po dvou letech strávených v Číně na spolupráci u filmu Osvobozená Čína, začínají dvouleté přípravy na natáčení třídílné adaptace Šolochovova románu Tichý Don, sama realizace trvala tři roky a jednotlivé díly byly uváděny v letech 1957-1958 pod stejnojmenným názvem Tichij Don (Tichý Don I., II., III.). V šedesátých a sedmdesátých letech se vrací k soudobým tématům, etické otázky a problémy řeší ve volně navazujícím cyklu Žurnalist (Novinář, 1967), U ozera (U jezera, 1969), Ljubiť čoloveka (Milovat člověka, 1972). Na závěr své bohaté kariéry se věnuje natáčením životopisných snímků, dvoudílný film o mládí cara Petra Velikého, Junosť Petra (Petrovo mládí, 1978-1980) a téměř tříhodinový film o životě spisovatele Lva Nikolajeviče Toltého, (Lev Tolstoj, 1984), tento film, ve kterém si zahrál i hlavní roli, se stal i jeho filmem posledním, Sergej Gerasimov umírá 28. listopadu 1985 v Moskvě. Během svého působení u filmu se věnoval také herectví, především ve svých začátcích v němém filmu, a v třicátých létech, např. v dramatických filmech Odná (r. Leonid Trauberg a Grigorij Kozincev, 1931), Tri soldata (Tři vojáci, r. Alexandr Gavrilovič Ivanov, 1932) a Dezertir (Desertér, r. Vsevolod Pudovkin, 1933), v pozdějších letech si zahrál i v několika svých filmech, v již zmiňovaných, Po maškarním plese (1941), Novinář (1967) a Lev Tolstoj (1984), i některých dalších, např. Dočki i matěri (Dcery a matky, 1974).