Václav Trégl

Představitel desítek vedlejších rolí a dodnes velmi dobře známý herec Václav Trégl patří k významným osobnostem československého filmu od jeho zvukových počátků až do konce sedmdesátých let. Pocházel z Bělé pod Bezdězem, jeho otec pracoval jako zednický mistr a synovi plánoval povolání lesníka. Václav sám původně chtěl studovat chemii, ale zároveň aktivně hrál ochotnické divadlo. To byl také rozhodující motiv pro jeho odchod do Prahy, kde v letech 1920-1924 studoval dramatické oddělení Pražské konzervatoře. Již za studií zároveň hrál na několika scénách provozovaných studenty, po absolutoriu vystřídal řadu působišť, hrál ve Východočeské společnosti v Pardubicích, v pražském Divadle Na Slupi, Intimním divadle a Akropolisu, účinkoval ale i v kočovných hereckých společnostech. Stěžejní pro jeho herecký vývoj bylo setkání s E. F. Burianem a Jiřím Frejkou. První angažmá stálejšího charakteru našel Václav Trégl v Osvobozeném divadle, kde působil v letech 1931-1935. Po boku Voskovce a Wericha tady našel uplatnění v jejich hrách Osel a stín, Balada z hadrů nebo Golem, hrál také ve Slaměném klobouku. Tréglův herecký projev se tady ustálil do podoby převážně komediálně pojatých figurek šibalských či naopak přihlouplých mužíků. Není nijak překvapivé, že svou první roli ve filmu odehrál Trégl právě ve společnosti dalších herců Osvobozeného divadla. V nevelké roli člena bandy se objevil v komedii PUDR A BENZIN (1931). Následně se pochopitelně objevil i v dalším filmu dvojice V+W HEJ RUP (1934), jen s Janem Werichem pak hrál i v komedii U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934). Spolupráce Václava Trégla s filmem začala v první polovině třicátých let nabírat na intenzitě, již v roce 1934 hrál v devíti filmech (různých kvalit i žánrů), kromě těch zmíněných jej můžeme vidět po boku Hugo Haase v komediích MAZLÍČEK (1934) a POSLEDNÍ MUŽ (1934), poprvé hrál také s Vlastou Burianem (NEZLOBTE DĚDEČKA, 1934). Participoval ale i na dnes již zapomenutých filmech méně známých režisérů. V letech 1935-1942 byl Václav Trégl hereckou oporou Divadla Vlasty Buriana. Tady spolu s Jaroslavem Marvanem patřil k nejvýraznějším jevištním nahrávačům hvězdného Vlasta Buriana. Příslušnost k jeho divadlu se logicky odrazila i v Tréglově další práci pro film. Jeho herectví v menších, ale nezapomenutelných rolích si tak můžeme dodnes připomínat v legendárních komediích jako DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (1938), U POKLADNY STÁL (1939), BARON PRÁŠIL (1940) nebo PŘEDNOSTA STANICE (1941). Filmografie Václava Trégla se tehdy mohutně rozrůstala a například v roce 1937 hrál v patnácti filmech. Znovu hrál také s Hugo Haasem (ANDULA VYHRÁLA, 1938), sekundoval také dalším hvězdným osobnostem jako byli Oldřich Nový (DŮVOD K ROZVODU, 1937) nebo Adina Mandlová (HOLKA NEBO KLUK, 1938; KROK DO TMY, 1938). Nelze opomenout ani jeho půvabnou postavu popleteného profesora Koďouska ve studentské komedii ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA (1938). Kromě desítek titulů komediálního, případně melodramatického žánru, prokázal Václav Trégl i schopnost charakterního herectví ve filmech vyšších uměleckých ambicí. Zajímavé herecké příležitosti s dramatickými až tragickými podtóny dostal ve filmech BATALION (1937) a LIDÉ POD HORAMI (1937). Na opačné straně jeho filmové tvorby stojí pokusy o crazy komedie z následujícího roku, které jsou dnes sice opomíjené, rozhodně ale nijak špatné a především stojí za zmínku vzhledem k Tréglovým aspiracím na hlavní roli (VZHŮRU NOHAMA, 1938; MILOVÁNÍ ZAKÁZÁNO, 1938). Po výrazném vzepětí následoval útlum v době okupace, kdy Václav Trégl odešel z Divadla Vlasty Buriana a od roku 1942 hrál v Intimním divadle. Vzhledem k celkovému omezení filmové produkce válečných let se pochopitelně výrazně snížila i frekvence Tréglových vystoupení ve filmu a v letech 1942-1945 hrál v pouhých pěti filmech. Po osvobození se zapojil do činnosti Divadla kolektivní tvorby (1945-1946), což bylo bývalé Burianovo divadlo. Pak strávil dvě sezóny v obnoveném Divadle V+W (1946-1948), kde vynikal například v Divotvorném hrnci. Následujících sedm let hrál a zpíval v dnešním Karlínském divadle (1948-1955), které v té době několikrát změnilo název. Z Tréglových filmových rolí té doby můžeme připomenout komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU (1948) nebo postavu sluhy v dodnes slavné historické veselohře CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951), kde jeho participace logicky vyplynula ze společného divadelního angažmá s Janem Werichem. Werich ostatně později oslovil Trégla při založení svého Divadla satiry, později Divadla ABC, které bylo nakonec začleněno do Městských divadel pražských. Na této scéně setrval Václav Trégl do svého odchodu na penzi (1955-1965). Četnost i význam Tréglových rolí ve filmu se výrazně snížily, nadále ale točil několikrát ročně, a i když hrál v různých žánrech, nejlépe jej známe ze stále svěžích komedií jako FLORENC 13.30 (1957), DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959) nebo BÍLÁ PANÍ (1965). V šedesátých letech navázal i spolupráci s televizí, která mimo jiné natočila záznamy zásadních představení Divadla ABC (BALADA Z HADRŮ, 1960; TĚŽKÁ BARBORA, 1960), Trégl hrál také v inscenacích a seriálech. Ještě v sedmdesátých letech hrál ve slavných komediích tvůrců o generaci mladších. Dobře si jej pamatujeme jako Plhu staršího ve filmu MAREČKU, PODEJTE MI PERO! (1976) nebo trýzněného staříka v lyrické komedii NA SAMOTĚ U LESA (1976). Václav Trégl zemřel v Praze 11. února 1979 ve věku 76 let. Při příležitosti nedožitých 100. narozenin mu byla umístěna pamětní deska na rodném domě v Bělé pod Bezdězem.