Jean-Louis Trintignant

Jean-Louis Trintignant (* 11. 12. 1930) francouzský herec. Patří mezi největší osobnosti francouzského filmu. Můžeme jej mimo tuto profesi považovat i za automobilového závodníka a úspěšného vinaře. Narodil se v Pant-Saint-Esorit Languedoc-Roussillon ve Francii. Otec byl vlastníkem malého podniku na výrobu cukru a strýc Raymond Trintignant byl slavným automobilovým závodníkem Formule 1. Jean-Luis maturitu absolvoval na avignonském lyceu. Původně se měl stát právníkem a dokonce práva začal i studovat na právnické fakultě v Aix-en-Provence. Divadlo však bylo silnější než paragrafy a brzy, v roce 1950, odešel do Paříže. Ihned se dostal na divadelní prkna. Navštěvoval herecké kursy Charlese Dullina a Tanii Balachové. Počátek jeho divadelní dráhy je spojen se souborem Raymonda Hermantiera (např. hry Marie Stuartovna od Schillera či Don Juan od Molliera). První filmová role přišla o pět let později. Debut si odbyl v krátkém filmu Péchiny (1955). Pak přišla povinnost v podobně služby v armádě, a tak na nějaký čas herectví opustil. Napřed byl zaškatulkován do postav nesmělých romantických a pasivních mladíků, kteří občas projeví svoje pravé city. Během 60. let přešel k charakterově a psychologicky složitějším rolím nenápadných a rozporuplných mužů. První velký úspěch mu přinesl film Muž a žena (1966), kde vytvořil postavu ovdovělého automobilového závodníka Jeana-Louise Duroca a naváže milostná vztah s filmovou skriptkou (Anouk Aimée). Od roku 1955 vytvořil role ve více než 130 filmech. Mezi ně patří … a Bůh stvořil ženu, Nebezpečné známosti, Mata-Hari, Velké ticho, Muž, který lže, Moje noc a Maud, Konformista, Bez motivu, Atentát v Paříži, Povídka o policajtovi, Nebezpečný cestující, Peníze těch druhých, Mužská záležitost, Hluboké vody, Konečně neděle, Schůzka, Muž a žena po 20 letech a další. Po dvakráte získal cenu za nejlepší herecký výkon (1967 a 1968 na festivalech v Cannes a v Berlíne). V posledních letech odmítá filmové nabídky a věnuje se pouze divadelnímu herectví. Během svoji kariéry byl několikrát oceněn. Např. cena za nejlepší herecký výkon na festivalech v Cannes (1967) a v Berlíně (1968). Z osobního života lze zmínit, že po krátkém manželství s herečkou Stéphane Audranovou se v roce 1960 oženil s filmovou střihačkou Nadine Marquandovou, která se později prosadila i jako režisérka. Měli spolu dceru Marii, která se rovněž věnovala herectví (zemřela v r. 2003).