Massimo Troisi

Italskému herci a režisérovi Massimu Troisimu byly uznání a úspěch přiznány především až s jeho posledním filmem, sám umělec se toho ale již nedočkal. Troisi vyrůstal v početné rodině v San Giorgio a Cremano nedaleko Neapole, jeho otec pracoval u dráhy. Od dětství se Troisi zajímal o umění, psal básně, v době vysokoškolských studií začal hrát divadlo. S přáteli založil skupinu „I saraceni“ a v 70. letech slavil úspěchy v televizních skečích. Díky popularitě v zábavných televizních pořadech začal Troisi dostávat i příležitostí herecké a koncem sedmdesátých let se začal prosazovat jako herec v seriálech, nedlouho poté se pustil i do první filmové režie. Natočil komedii RICOMINCIO DA TRE (1981); tento film čerpající z jeho vlastních prožitků v dětství u nás sice není známý, ale Troisimu vynesl přízeň kritiků a místo mezi talentovanými mladými režiséry. Získal Stříbrnou stuhu od Italského syndikátu filmových kritiků a za herecký výkon byl oceněn také Davidovou trofejí. Z jeho další práce vyniká film NON CI RESTA CHE PIANGERE (1985), který natočil spolu s Robertem Benignim (oba si zde také zahráli). Také tento film založený na drobnostech z italských dějin a též na jazykových hříčkách zůstal našim divákům prakticky utajen. Po několika menších filmových rolích zaznamenal Troisi úspěch s vlastním filmem LE VIE DEL SIGNORE SONO FINITE (1987), který získal znovu ocenění za nejlepší scénář od Italského syndikátu filmových kritiků (scénáristou byl opět sám Troisi). Následně se Massimo Troisi oddal znovu herecké práci a objevil se po boku Marcella Mastroianniho ve dvou jeho filmech (a s těmito podružnými úlohami zabodoval také na filmovém festivalu v Benátkách), poměrně velkou roli si pak zahrál v koprodukčním a mezinárodně oceněném filmu CESTA KAPITÁNA FRACASSE (Il viaggio di capitan Fracassa, 1991). Do filmové režie se v téže době znovu pustil se snímkem PENSAVO FOSSE AMORE INVESE ERA UN CALESSE (1991). K tomuto příběhu s tématem vztahu mezi mužem a ženou byl Troisi znovu autorem scénáře a také si zde zahrál jednu z hlavních rolí, film také opět zaznamenal úspěch u odborníků (ceny od Italského syndikátu filmových kritiků za nejlepší hudbu a herecký výkon v hlavní roli). K uměleckému a životnímu triumfu dospěl Massimo Troisi s filmem POŠŤÁK (Il postino, 1994), k němuž byl opět autorem scénáře. Tento snímek byl uměleckou sondou do krátké životní etapy slavného spisovatele Pabla Nerudy (hrál jej Philippe Noiret), Massimo Troisi zde hrál jednu z hlavních rolí, Nerudova přítele Maria. Troisi zemřel prakticky ihned po dokončení natáčení ve věku 41 let na infarkt (problémy se srdcem jej provázely již od dětství). Film POŠŤÁK vzápětí doznal celosvětového uznání, vzhledem k účasti amerického koproducenta nebyl při nominaci pro Americkou filmovou akademii vnímán jako zahraniční film a získal nominace v několika kategoriích. Pro Troisiho to znamenalo posmrtnou nominaci na Oscara za hlavní roli a scénář (cenu nakonec film získal za hudbu), dále film zabodoval na přehlídkách v Evropě i ve světě.