František Griglák

O veteránech československé rockové scény lze psát jen s úctou - a slovenský kytarista František „Fero“ Griglák k nim bezesporu patří. Jako mnoho hudebníků před ním i po něm začínal jako dítě u piana, kytaru mu daroval dědeček. Bratislavská rocková scéna vyprodukovala při prvních beatových festivalech řadu osobností - jednou z nich byl i Dežo Ursiny, který již tehdy Františka Grigláka přitahoval, a také si ho jako šestnáctiletého všiml Pavol Hammel, který se ho rozhodl pozvat ho do měnící se sestavy Prúdů. Griglák zde ale nesetrval příliš dlouho - přišlo Collegium musicum a v polovině sedmdesátých let (1973) se podílel na zakládání nejdříve rockové, později jazz-rockové hudební skupiny Fermata. Na strunách se kytarový sound Františka Grigláka vybrousil do vlastní značky, i když ta byla u něho znát již v roce 1970. Spolupracoval také jako studiový hráč na řadě alb osobností ze slovenské populární scény, od roku 1980 znovu s Pavolem Hammelem. Asi nejlepším zážitkem bylo na scéně Lucerny vidět hrát vedle sebe dvě veličiny československé rockové kytary - Radima Hladíka a Františka Grigláka. V 80. letech pracoval jako hudební režisér pro Slovenskou televizi. Kytara, jazyk a písnička jsou nezničitelné, i když se stát rozdělí na dvě části a každý si začne si plácat bábovičku na „vlastním písečku“.