Jarko Elen

Rodištěm Jarko Elena, civilním jménem Jaroslav Kaiser, je Komárov poblíž Hořovic. Název městyse je podle předávaných informací mezi starousedlíky odvozen od většího množství komárů, které lákaly v minulosti místní močály. Odborníci z řad historiků si stojí za tím, že jde s nejvyšší pravděpodobností o název odvozený z keltského výrazu „komar“, což je v keltštině označení pro soutok. Skutečně poblíž Komárova se vyskytuje soutok tří potoků –Červeného, Rohlovského a Jalového. Do klukovsky kouzelného okolí malého městečka Komárov a rodiny místního učitele se 5. dubna roku 1895 narodil syn Jaroslav Kaiser, pozdější spisovatel, libretista, překladatel. V rodišti vychodil základní školu a jako mnozí mimopražští čeští literáti, vystudoval reálné gymnázium v Písku. Po maturitě v roce 1913 se zapsal ke studiu na pražské technice. Necítil se zřejmě pro toto studium povolán, proto jej přerušil po čtyřech semestrech , ale již se k němu nikdy nevrátil a pracoval jako dělník v železárnách ve svém rodišti. V roce 1919 se rozhodl změnit cesty svého osudu a našel si učitelské místo na Slovensku. Postupně prošel řadou základních a později i středních škol. Jako učitel se věnoval žákům a studentům na školách ve Spišské Nové Vsi, Martine, Komárnu, Seredi a v dalších místech, km byl vyslán. Od roku 1938 již učil v Bratislavě na měšťanské škole. V průběhu roku 1944 byl jmenován školským inspektorem ve Zlatých Moravcích. Po osvobození byl sedm let přednostou oddělení na státním Poverenictve školstva v Bratislavě. Na vlastní žádost se mohl v roce 1952 vrátit do školství jako učitel a učil až do roku 1955, kdy odešel do důchodu. Od středoškolských let se věnoval psaní básní a na jeho tvorbu měl výrazný vliv básník Adolf Heyduk, což se projevilo zásadním způsobem, když se rozhodl budoucí učitel a literát pro přesun na Slovensko. Po nástupu na první učitelské místo záhy spolupracoval s mnoha lokálními i celoslovenskými periodiky, např. : Pravda chudoby, Mladé Slovensko, později i s časopisem DAV. V této době je na tvorbě Jarko Elena patrný vliv Otokara Březiny, který byl vystřídán jeho zájmem o tvorbu Vítězslava Nezvala s zčásti i tvorbou mladých sovětských básníků. Po bližším seznámení se slovenským prostředím se začal projevovat jako literát s využitím prozaických literárních prostředků, když v roce 1923 vydal časopisecky svou první povídku Hřích patera Marcela. Opět v periodiku Mladé Slovensko představil svou další prózu, napsanou pod vlivem sociálně vyhrocených situací, které sám jako učitel na Slovensku poznal-Tajemství holičského učně Janka /1924/. Časopisecky publikoval své povídky i kratší texty, např.: úspěšná povídka Hadí tanečnice /1925/, Vůně Itálie ve vlaku /1925/ a dal. Po roce 1928 se Jarko Elen zaměřil na psaní textů později i operních libret. Je autorem libreta k opeře Ladislava Holoubka Svítání /1939, 1940, prem. 1941 v Bratislavě/, Julia Kowalského Lampiónová slavnost/1960/ aj. Písňové texty určené pro taneční melodie psal pro písně Gejzy Dusíka, Karola Elberta, Františka Kováčika, Ernesta Generische a dal. Je autorem více jak pěti set textů tanečních písní. své Pro lidové zpěvohry napsal liberta, jako např.: Ej, horička zelená; Pozor na vlak; Viola jde k filmu aj. Mimo tuto svou autorskou tvorbu se věnoval i překladatelů činnosti a přeložil více jak padesátku openích libret do slovenštiny, např.: Aida; Samson a Dalila, Turandot, Mignon, Fidélio, Carmen a dal. Slovenský libretista, textař, spisovatel a pedagog českého původu Jarko Elen zemřel v Bratislavě 20. dubna 1978 ve věku 83 let. Erkul