Jacques Brel

Známý šansoniér, herec a filmový režisér Jacques Brel se narodil 8. dubna 1929 v belgickém městě Schaerbeeku, které dnes prakticky splývá s Bruselem. Vyrůstal v poklidně vedené rodině majitele továrničky na papírové kartony a bylo s ním počítáno jako s budoucím pokračovatelem rodinného podnikání. K něčemu takovému se ale mladý Jacques absolutně neměl - škola ho (kromě hodin francouzštiny) nudila, takže ji opustil, aniž by se obtěžoval s maturitou a podnikání s lehkým srdcem přenechal bratrovi. O to víc ho ovšem bavila muzika a divadlo. Svoje první písničky s kytarou zpíval nejdříve v rodinném kruhu a mezi kamarády, pořádal koncerty na dobročinných akcích v nemocnicích a v domovech důchodců. Postupně se ale odvážil i na pódia bruselských kabaretů a v roce 1953 vydal svůj první singl. Přestože byl v té době už ženatý a otec rodiny, vydal se do Paříže, kde se mu však zpočátku z počátku příliš nevedlo. Byly to kritické časy, neboť jeho prosbu o půjčku peněz rodiče striktně odmítli, takže chtěl-li uživit rodinu, musel vzít zavděk jakoukoliv příležitostí. Postupem času si vytvořil okruh posluchačů a koncem roku 1958 oslavil svůj první velký úspěch v pařížské Olympii. Následují další vyprodané koncerty v prestižních sálech, lidé se přímo derou o další nahrávky se a Brelova hvězda září čím dál tím jasněji. Pod vedením svého manažera Jacquese Canettiho rozjíždí rozsáhlé turné po Evropě a severní Africe, navštěvuje i země východního bloku, např. SSSR. V polovině 60. let už je z něho miláček publika, ale to mu nestačí - 16. května 1967 ohlašuje svůj poslední koncert a k údivu všech odchází zhudební scény. Může za to jeho nový koníček - film. V létě 1967 se svým fanouškům představuje jako herec ve svém debutním snímku "Riziko povolání", kde ztvárnil postavu vesnického učitele, neprávem obviněného ze znásilnění. Film má úspěch a Brel proto ihned navazuje řádkou dalších snímků - z těch známějších jmenujme např. "Můj strýc Benjamin" (1969), " Dobrodružství je dobrodružství" (1971) anebo "Dotěrný chlap " (1974). Dvakrát si vyzkoušel i post režiséra - a to ve filmech "Franz" (1971) a "Le Far West", kde zároveň působí i jako herec a hudební skladatel. Rok 1974 ale není pro Brela šťastný: o slovo se hlásí těžká nemoc - rakovina plic. Je to daň za roky těžké závislosti na nikotinu, kterému otec tří dcer (Chantal - *1951, France - *1953 a Isabel - *1958), náruživě holduje už od mládí. Po první operaci se J. Brel stahuje do ústraní a na své plachetnici odplouvá na tichomořský ostrůvek Hiva Oa. Pořídí si malé letadlo a funguje pro místní obyvatele jako pošťák a letecký taxikář. Mezitím skládá hudbu a nesměle doufá v uzdravení. Roku 1977 se J. Brel vrátil na skok do Paříže, kde natočil své další album, kterého se během prvního týdne prodalo neuvěřitelných více než milion kusů. Byla to však jeho labutí píseň, protože už rok poté nemoc udeřila naplno. V červenci 1978 se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že musel být převezen do Evropy a 9. října 1978 zemřel v nemocnici města Bobigny nedaleko Paříže. Bylo mu pouhých 49 let. Na milované Markézy se J. Brel vrátil i po smrti a svůj věčný sen spí ve městě Atuona na stejném hřbitově jako Paul Gauguin.