Franciszek Szydelko

Plukovník polské Milice, dlouholetý filmový konzultant a příležitostný herec, pan Franciszek Szydełko, je rodákem z podkarpatské vsi Wola Rafałowska. Jako každý vesnický kluk vyrůstal obklopený přírodou a zvířaty, se kterými už odmala prováděl "psí kusy". Žertovné kousky učil nejenom pejsky, ale i dvě domácí kozy, ze kterých se mu podařilo vycvičit dokonalé artistky - na povel se stavěly na zadní či padaly k zemi a dělaly "mrtvolky", "zpívaly" (čili ohlušujícně mečely) a dokonce prý s nevídanou grácií přeskakovaly nastavený klacek. Bohužel však při tom všem tak trochu zapomínaly (nebo spíš nestíhaly) pořádně dojit, což jejich malému trenérovi vyneslo nejedno pádné ruční napomenutí od maminky. V době 2. světové války si mladičký Franciszek Szydełko přidal několik roků a jako dobrovolník vstoupil do armády, kde jej čekalo i několik medailí , ale i dvě těžká zranění. Mimoto se tu poprvé setkal s někým, kdo určil jeho další životní cestu. Byl to jakýsi starší voják, profesionální trenér služebních psů, který v mladším kolegovi rozpoznal lásku ke zvířatům, ale i talent k jejich výchově. Po demobilizaci v lednu 1946 tak četař Szydełko pouze vyměnil vojenskou uniformu za policejní stejnokroj a nastoupil jako elév do nově otevřené Szkoly Przewodników i Tresury Psów Służbowych ve Słupsku. Tu po třech letech absolvoval a jeho výborný prospěch u závěrečných zkoušek neohrozilo ani to, že se během studia stihl ještě oženit a přivítat na svět syna. Roku 1949 se s rodinou přestěhoval do Varšavy, odkud dojížděl do svého nového působiště - chovné stanice služebních psů v nedalekých Sułkowicích. V té době se také poprvé setkal s filmaři, protože byl pověřen asistovat jako psovod režiséru A. Fordovi při natáčení jeho filmu " Ulica Graniczna". Od té doby pro jejich potřeby během téměř padesátileté spolupráce vytipoval a vycvičil pro jejich potřeby více než 500 nejrůznějších zvířat a ptáků, kteří si zahráli v mnoha polských i zahraničních filmech. Mezi jeho nejznámější odchovance patří bezesporu vlčák Trymer, filmový představitel slavného Šarika ze seriálu "Čtyři z tanku a pes", se kterým F. Szydełko pracoval po celou dobu natáčení - tedy několik let. Druhou "hvězdou" byl opět pes - německý ovčák jménem Bej, který ztvárnil policejního psa Civila v seriálu „Příhody psa Civila”. Ten byl (na rozdíl od Trymera) údajně značně nedisciplinovaný a uštěkaný, několik lidí ze štábu dokonce pokousal a natáčení dokončil jedině díky protekci - patřil totiž samotnému panu režisérovi K. Szmagierovi. Přestože hlavní náplní Szydełkovy trenérské práce byli hlavně psi, jeho rukama prošla i spousta dalších zvířat - vlci, koně, krávy, prasátko, jeleni a dokonce i jezevec, had anebo žížaly. Ať už měl v péči kohokoliv z nich, Franciszek Szydełko vždycky dbal na to, aby se dotyčné zvíře cítilo dobře a nebylo mu nijak ubližováno. Dvěma sedmdesátikilovým dogám, které pod jeho vedením hrály v seriálu "Pouští a pralesem" dokonce vlastnoručně přímo při natáčení ušil "botičky", když viděl, jak je horký africký písek pálí do tlapek. Z téměř 150 filmů, ve kterých se herecky uplatnili nejenom Szydełkovi svěřenci, ale čas od času i on sám (49 epizodních, většinou uniformovaných rolí) je možné ještě vzpomenout např. snímky "Dzikun", "Noci a dny", "Karino", "Vůně psí srsti", "Pražské tajemství", Ohněm a mečem", "Europa, Europa" a mnohé další. Největší počet zvířecích herců v jedné scéně musel zvládnout ve filmu " Ferdydurke", kde se jich naráz objevilo rovných 52. Dnes už pan Szydełko žije poklidným tempem varšavského důchodce, na svoje filmové chlupaté a opeřené kolegy ale stále rád vzpomíná. Jeho krédo: "Zvíře není člověk, ale zaslouží si naši lásku a respekt. Pak se s ním domluvíte na všem." zaznělo i v krátkém dokumentu "Za rogiem, niedaleko...", který o něm natočil režisér K. Karabasza.