Vladislav Vančura

Řekli a napsali o Vladislavu Vančurovi: …Vladislav Vančura, jak jsem ho poznal, byl člověk jako z jednoho kusu žuly a přitom nesmírně citlivý a hluboce lidský. Bez zábran a bez předstírání. Ze starého zemanského rodu, z domu, ke bylo vždycky plno hostí, nemusel se ani vyvyšovat, ani se něčeho obávat. Byl vždycky nenápadně elegantní, když došel k nějakému názoru, nebylo možno ho přesvědčit, aby jednal jinak. Mluvil zvolna, krásnou češtinou, kterou chtěl ve své literární práci obohatit o zapomenuté výrazy ze staročeštiny Blahoslavovy bible. Nepoužíval žádných vulgarizmů běžných v hovorové řeči. Často užíval slova „ soudím“, „ podle mého soudu“ a to nebylo povýšeně, ale chtěl oživit starý výraz pro pojem „ podle mého názoru“ a „ myslím si“. / Otakar Vávra-Paměti aneb Moje filmové století, 2011, str. 69 /