Zuzana Mináčová

Výrazná osobnost slovenské umělecké fotografie, průkopnice technik později užívaných v digitální fotografii. Narodila se v Bratislavě, od třinácti do čtrnácti let prošla dětským koncentračním táborem v Osvětimi. Po válce absolvovala obor fotografie na bratislavské Škole průmyslového designu a začala pracovat ve Slovenském filmu, kde se věnovala reportážní filmové fotografii. V 60. letech zaujala cyklem surrealisticky laděných fotografií Čo chýba, nie je možné spočítať. Velkou odezvu přinesla její výstava Návšteva, reagující na sovětskou okupaci v srpnu 1968. Je autorkou řady cyklů, např. Čas, Čakanie, Súvislosti, Hra, Zastavenie na ceste, Herecké portréty, Stromy aj. Roku 1993, v reakci na rozdělení Československa, přesídlila do Prahy. Přes čtyřicet let fotografuje na filmovém festivalu v Karlových Varech a je neúnavnou reportérkou z významných společenských událostí. Podílí se též na filmech svého syna, režiséra Mateje Mináče. V roce 2002 vyšla její kniha Rekonstrukce rodinného alba, jíž se vyrovnala se ztrátou příbuzných za holocaustu.