Otakar Vávra

Nestor českého filmu, uznávaný režisér, ale i scénárista a pedagog Otakar Vávra se narodil v Hradci Králové r. 1911. Původně studoval architekturu, záhy však poznal, že jeho životním posláním je svět "pohyblivých obrázků" a během své 70ti-leté profesní kariéry natočil téměř 60 filmů, ze kterých drtivou většinu vídáme pravidelně v "PAMĚTNÍCÍCH". Režijním debutem (pokud nepočítáme spolupráci na několika dokumentech z počátku 30. let) je dnes už pozapomenutý snímek ŽIJEME V PRAZE (1934), potom už natáčel dodnes velmi reprízované situační veselohry - VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936), DÍVKA V MODRÉM (1939) nebo historické kostýmní komedie - CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), MASKOVANÁ MILENKA (1940), NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946). O. Vávra převedl velmi sugestivně na plátno knižní předlohy literárních velikánů, např. Zikmunda Wintera - ROZINA SEBRANEC (1945), Jana Drdy - NĚMÁ BARIKÁDA (1949) a zejména Aloise Jiráska - jeho husitská trilogie Jan HUS (1954), JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1957) se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli patří po právu do Zlatého fondu Československé kinematografie. V pohnutých 50. letech stál režisér Vávra u založení FAMU - mezi jeho studenty patřili mimo jiné i Věra Chytilová, Jiří Menzel nebo Miloš Forman - představitelé tzv. nové vlny. Další roky Vávra režisérsky lehce stagnoval, druhý dech chytil poetickým snímkem ROMANCE PRO KŔÍDLOVKU (1966) a zejména historickým dramatem podle předlohy Václava Kaplického KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969). V letech sedmdesátých se opět vrátil k revoluční tématice, a to válečnou trilogií DNY ZRADY (1973), SOKOLOVO (1974) a OSVOBOZENÍ PRAHY (1976), ovšem popularity "husitských velkofilmů" už nedosáhla. Velmi výrazným režisérským počinem jsou i Vávrova historická melodramata - PŘÍBĚH LÁSKY A CTI (1977), PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983), OLDŘICH A BOŽENA (1984) nebo EVROPA TANČILA VALČÍK (1989). Podpis mistra je znát i v medailonech - NÁRODNÍ UMĚLEC ZDENĚK ŠTĚPÁNEK (1960) či MARTIN FRIČ (2008) a své životní postřehy, zážitky i vzpomínky vtěsnal Otakar Vávra - veleben i zatracován - v knihách ZAMYŠLENÍ REŽISÉRA (1982) a PODIVNÝ ŽIVOT REŽISÉRA (1986). Je také (zaslouženě) držitelem neuvěřitelného počtu vyznamenání: Zasloužilý umělec (1955), Národní umělec (1968), Řád republiky (1981), Český lev za celoživotní přínos české kinematografii (2001), Medaile za zásluhy (2004) a jiných. Z prvního manželství m syna, posledních téměř 20 let spojil s režisérkou Jitkou Němcovou (1950), svou bývalou žačkou. Velkým společným koníčkem obou manželů byl golf. Dne 15. září 2011 tento velikán československého filmu zesnul ve věku úctyhodných 100 let.