Oldřich Velen

Oldřich Velen, vlastním jménem Volek, pochází z Tuřan (dnes součást Brna), od dětství hrál ochotnické divadlo, souběžně pak studoval gymnázium a konzervatoř v Brně. Za druhé světové války se zapojil do odboje (člen organizace Obrana národa) a v roce 1941 byl vězněn gestapem. Po dokončení konzervatoře nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1942), pak byl angažován ve Východočeském divadle v Pardubicích (1943-1944) a nakonec na delší dobu zakotvil v Krajském divadle v Olomouci (1945-1962). Původně hrál role milovníků, později se přehrál do charakterních úloh. V 50. letech se začal aktivně a velmi rád věnovat filmování, což jej nakonec přivedlo do Prahy a v roce 1962 se stal stálým členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, kde působil až od odchodu do penze, mezitím ale hrál také v Divadle Na zábradlí (1966-1971), kam byl angažován na žádost režiséra Jana Grossmana. S tímto divadelním souborem prožil také několik úspěchů, a to i v zahraničí, ale natrvalo se oddal především filmu. Navíc, jak sám později řekl, divadlo ho časem přestalo bavit, zatímco okouzlení filmem mu zůstalo až do vysokého věku. Oldřich Velen hrál ve filmu a televizi více než padesát let, počet jeho rolí (jím samým pečlivě zdokumentovaný) je 297. Poprvé se objevil v drobné roli ve Steklého historickém dramatu TEMNO (1950). Vzhledem k mimopražskému divadelnímu angažmá se jeho filmografie v 50. let rozrůstala jen pomalu, více rolí pochopitelně přišlo až s jeho trvalým zaměstnaneckým poměrem na Barrandově. Široký herecký rejstřík mu umožnil participovat ve filmech různých žánrů, vidět jej tak bylo možno v kriminálkách, komediích, dramatech ze současnosti i pohádkách a vzhledem k tomu, že dostával jen vedlejší role – za které byl nicméně vděčný – v některých obdobích natočil až deset snímků ročně. Za celou dobu měl prakticky jen jedinou hlavní roli, ta ale zaznamenala mimořádný úspěch a Velen sám si ji velmi cenil, šlo o komediální seriál SLOVÁCKO SA NESÚDÍ (1975). Vzhledem k vyššímu věku v 80. letech rolí ubývalo, ale hrál až do svých osmdesáti, naposledy se objevil v televizním filmu TA TŘETÍ (2001). Oldřich Velen je od roku 1946 ženatý se Sylvou, rozenou Štursovou, s níž má dva syny. Mezi jeho zájmy v minulosti patřilo především cestování, kterému se zvláště v 60. letech díky divadelním zájezdům mohl věnovat.