Lino Ventura

Své dětství charakterizoval "hlad, strach a chlad". V 9 letech nechal školy; živil se mj. jako kamelot, pikolík, montér. Řecko-římský zápas dělal pod jménem Lino Borrini (dívčí jméno matky). Kariéru ukončila zlomenina nohy. Na vojně seděl ve vězení, protože odmítl povýšení na svobodníka. Před kamerou odmítal křičet, protože nekřičel ani v soukromí; považoval to za projev slabosti.

Po společném filmu byl J. Gabin uchvácen Venturovým talentem a přemluvil ho, aby se dál věnoval hraní. Stali se doživotními přáteli.

Lino Venturovi odmítl řád Čestné legie za aktivity pro mentálně postižené děti, který mu byl udělen deset dnů před jeho smrtí.

Myšlenky-názory-postřehy-výroky a vzpomínky LinoVentury: …Prožívali jsme ve Francii nepříjemné období: žili jsme nějaký čas v určitém druhu intelektuálního terorismu. Vznikl-li film, který nebyl adresován publiku s nejvyšší intelektuální úrovní a který nebyl úplně nepochopitelný a sklidil tedy jistý úspěch, dostal okamžitě nálepku komerční. Ale co je komerční? Copak není konečným snažením tvůrce, aby jeho film vidělo co nejvíce diváků? Myslím, že by mělo být. Nevidím žádnou hanbu, natočit film, který se s úspěchem rozletí po světě. Amadeus: je to komerce? Naštěstí ano, protože je to skvělý film a byla by škoda, kdyby ho nemohlo vidět velké množství diváků. Jih proti Severu – taky komerce. A zároveň umění. Stejně jako děti ráje od Marcela Carného./1/ …Prožil jsem dětství dítěte z emigrantské rodiny. Ve dvacátých letech jsme se přestěhovali z Itálie do Francie. V té době byla situace-věřte tomu nebo ne-ještě horší než dnes./2/ …Ne, vždycky jsem všechny nabízené pocty odmítal/ pozn. za úspěšnou hereckou dráhu/. Kdyby mi za to chtěli dát třeba Čestnou legii, odmítl bych ji. Na vojně jsem seděl ve vězení, protože jsem odmítl povýšení na svobodníka. Nechci být ani prezidentem, ani soudcem, ani svobodníkem, nechci Čestnou legii ani jiný řád. Proto top přece nedělám./3/ /1-3, Mladý svět 25/1986, zaps. Roman Lipčík/