Barbora Kohoutková

Barbora Kohoutková je mladou tváří nejen českého, ale i světového baletu. Nadaná dívka projevovala od nejútlejšího dětství velké pohybové schopnosti. Nastoupila na konzervatoř, kde prokazovala obdivuhodné výsledky nejen pohybové, ale také studijní. Díky svému obrovskému nasazení a píli mohla studovat dva ročníky najednou a v roce 1996 nakonec maturovala i absolvovala zároveň. Její profesorkou na konzervatoři byla paní Ingrid Seidlová – Němečková. Není bez zajímavosti, že lásku k tanci v rodině projevila také o dva roky starší sestra Vendula, která rovněž studovala konzervatoř. V té době již měla za sebou velké úspěchy, které jí vynesly několik ocenění. V roce 1994 se velmi dobře umístila v několika baletních soutěžích. Získala tehdy bronzovou medaili Bordeaux, Zlatou medaili ze soutěže v Brně, Stříbrnou medaili z Varny, úspěšně se umístila také na Grand Prix v Paříži. To vše v roce 1994. O rok později, tedy r. 1995, rovněž Barbora exceluje a odnáší si ze soutěžních účastí tato ocenění: Prix especes Lausanne, Zlatou medaili a Grand Prix Helsinky. V posledním roce svého baletního studia, roku 1996, získala ocenění Zlatou medaili a Grand Prix New York. Veškerá účast na soutěžních akcích byla zaštítěna podporou ředitele konzervatoře Jiřího Paclíka. Byť je Barbora Kohoutková velmi slavnou tváří českého baletu, objevila se i před televizní kamerou. V seriálu KDYŽ SE SLUNCI NEDAŘÍ vytvořila díky své štíhlounké, ba až éterické, postavě roli Zuzky, dívky bojující s anorexií. Psal se rok 1995 a Barbora v té době studovala konzervatoř, kde si ji vybral režisér Hynek Bočan do zmíněné role. Mladá, teprve sedmnáctiletá dívka, nastoupila ve svých do angažmá Finské národní opery jako sólistka. Do Helsinek byla tehdy pozvána i její pedagožka Ingrid Seidlová – Němečková jakožto baletní mistryně. Na šikovnou Barboru čekaly krásné role, tančila např. Julii, Popelku či Auroru. Bohužel, vše krásné má i své stinné stránky. Barbora utrpěla úraz a i když projevila neobvyklou statečnost a tančila i přes bolestivé onemocnění, ve finále musela na rok a půl svého milovaného baletu zanechat. Podstoupila tři operace a pomalu se smiřovala s tím, že se k baletu již nevrátí. Rehabilitace a rekonvalescence byly úspěšné a Barbora se mohla na divadelní scénu vrátit. V Helsinkách v roce 2000 získala ocenění Fazer Price, o dva roky později úspěšně „vytančila“ cenu Philip Morris Best Artist Award (ocenění pro nejlepšího umělce). Na helsinské scéně nastudovala Taťánu i Olgu v klasickém baletu EVŽEN ONĚGIN. Nakonec však tančila pouze roli Olgy jako záskok za nemocnou kolegyni. I přes úspěchy mezinárodního rozsahu zůstala Barbora Kohoutková velmi skromnou mladou dámou, která – jak sama říká – se nechce nikdy drát do popředí např. na tanečních zkouškách, byť by jí toto místo více než právem náleželo. To svědčí o vynikajícím charakteru mladé ženy, která považuje za důležitější vlastní podání své taneční role, do níž dává maximum. Kromě divadelní scény v Helsinkách se objevila na také na jiných světových jevištích. Tančila např. v Japonsku, v německém Mnichově, ve Velkém divadle v Moskvě či v Bostnu v USA. Zde za měsíc a půl odehrála se svým tanečním souborem 45 představení známého baletu pro děti od P. I. Čajkovského – LOUSKÁČEK. O mladou umělkyni projevila také zájem divadelní scéna v Hamburgu. V roce 2004 se stala sólistkou Hamburského baletu Johna Neumeiera. S touto scénou se bohužel musela Barbora rozloučit v roce 2008 po úraze kotníku. Poslední vystoupení v rámci hamburského angažmá absolvovala Barbora Kohoutková dne 13. července 2008, kdy tančila závěrečný duet Taťany a Oněgina se svým spolužákem z konzervatoře, Jiřím Jelínkem, na XXXIV. ročníku Nijinsky – Gala, velké taneční prezentaci světových sólistů. Postavu Taťány tančila také v Praze s dalším vynikajícím tanečníkem Jiřím Kodymem. V březnu 2008 stanula na scéně Státní opery v Praze v kultovní baletní záležitosti LABUTÍ JEZERO, kde vytvořila hlavní dvojroli Odetty – Odilie. Roli Prince ztvárnil stálý host Státní opery, sólista Michal Štípa. Vedle tance se věnuje Barbora Kohoutková také pedagogické činnosti a studiu rehabilitační a pohybové techniky. V Praze v roce 2008 učila na mistrovských tanečních kurzech Darji Klimentové.