Franco Volpi

Italský divadelní herec Franco Volpi hrál často povýšené úředníky a hrdé aristokraty, zviditelnila jej především práce pro televizi, u nás jej můžeme znát ze dvou francouzských filmů s Louisem de Funesem. Pocházel z Milána, kde také studoval herectví, na jevišti debutoval již v roce 1938 v Římě. Postupně vystřídal několik divadelních společností, před kamerou se objevil poprvé v menší roli scénáristy v muzikálové komedii FUGA PRO DVA HLASY (Fuga a due voci, 1943). V divadle vynikal v díle Oscara Wilda (Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa), ale i ve hrách dalších mistrů novodobého dramatu (G. B. Shaw, L. Pirandello), dále hrál například v ruské klasice. V padesátých letech se začal prosazovat v televizi, která mu pak později poskytovala často velký prostor především ve formátu seriálů (VYŠETŘOVÁNÍ KOMISAŘE MAIGRETA – Le inchieste del commissario Maigret, 1964-1966; SHERLOCK HOLMES, 1968), vděčné příležitosti dostával i v adaptacích oblíbených literárních předloh. S filmem nadále spolupracoval jen výjimečně, objevil se ale ve dvou titulech z žánru sandálu a meče, připomeňme alespoň roli tyranského krále Amulia ve slavném filmu o vzniku Říma ROMULUS A REMUS ( Romolo e Remo, 1961). Počátkem sedmdesátých let se Franco Volpi objevil ve dvou koprodukčních francouzsko-italských filmech s Louisem de Funesem. Nejprve to byla postava odměřeného italského markýze v hudební komedii PITI PITI PA (L’homme d’orchestre, 1970), o rok později pak role stavebního podnikatele Mazziniho ve filmu NA STROMĚ (Un arbre sur perché, 1971). Mezitím se vypracoval mezi uznávané osobnosti italského dabingu, nadále hrál také v televizi, novou vlnu popularity mu přinesl sci-fi seriál A JAKO ANDROMEDA (A come Andromeda, 1972). Co se týče filmu, objevil se v průměrné komedii KDYŽ ON JÍ BYL… TAK DRAHÝ (Quando c’era lui… caro lei, 1978) s tehdy ještě málo známým Paolem Villaggiem v hlavní roli. Poslední významnou příležitost v televizi dostal v adaptaci Dürrenmattova románu SOUDCE A JEHO KAT (Il giudice e il suo boia, 1982). Po delší odmlce pak svou filmografii uzavřel menší rolí ministra v komedii JOHNNY PÁRÁTKO (Johnny Stecchino, 1991). Poslední léta života bojoval Franco Volpi s rakovinou, jíž nakonec podlehl. Zemřel v Římě na Nový rok 1997 ve věku 75 let.