Václav Vydra

Herec a ředitel Národního divadla v Praze Václav Vydra, je pohřben na pražském vyšehradském hřbitově, hrob sekce 7A - 14, busta od sochaře K.Dvořáka.

...Byl členem České národní rady, která se v květnu roku 1945 postavila v čelo Pražského povstání.

Řekli-napsali o Václavu Vydrovi nejst.: …dovedl vyvolat představu něčeho velikého, vrcholného, špičkového, čeho je v životě i v umění vždy málo./1/ …chtěl svým životem dokázat, čím také může být i ve 20. století herec. Jeho ustavičné polemiky s režiséry, volný vztah k dramatickým textům, nekonvenční postoje k div nemusíte pouze chápat jako rezidua 19. století, které jej rozhodujícím způsobem formovalo. Vydra daleko spíše zápasil o tom, aby i herec, má-li na to, mohl z jeviště pronášet své soudy o životě./2/ …V neskrývané opozici vůči Vojanovi, velkému tragédovi předchozí generace, uplatňoval v Hilarových-i jiných-režiích svůj výrazný sklon k ostré stylizaci, k patetizaci a monumentalizaci člověka, zálibu ve výjimečném a bizarním umění plastické dynamické zkratky, směřování k podstatě, zájem o dosud málo divadlem zmapovaný pudový svět člověka, radost z deformujících karikaturních postojů./3/ …Vždy se mu do postavy vešlo víc, než žádala suchá teorie./4/ …Herec vysoké atletické postavy budil dojem člověka velkých snů, velké vůle a mimořádné fyzické síly a ocelového zdraví. Takový Vydra skutečně také byl, ne však v rolích, ale v civilu. Na divadle svého času postavy, pro něž byl přírodou tak skvěle vybaven, tedy role hrdinské, téměř ale nehrál. Jeho světem byli především lidé, kteří byli pravým opakem představ, jež u diváků svým zevnějškem vyvolávali. Nebyl Janem Žižkou, ale císařem Zikmundem, neztvárnil Hamleta, ale krále Claudia./5/ …Vytvářel lidi ovládané instinkty, pudy, běsy, vášněmi, jejichž intelekt a vůle jsou oslabeny, rozleptány nebo ochromeny. Jeho živočišné studie byly smělým kontrastem k racionálně založeným kontemplativním hrdinům Vojanovým soudícím svět z výšin svého přísného mravního kodexu./6/ …Vůči světu vždy dříve, než promluví, reaguje akcí, výpadem, gestem, šklebem, skokem, neartikulovaným zvukem a teprve dodatečně slovem./7/ …nerad se učil textům… Vydra totiž slovní projev považoval do jisté míry za druhotnou záležitost. Jeho lidé, ovládáni pudy museli přednostně jednat. Hra hercových zad, která byla ostatně také jednou z jeho specialit, řekla více než slova. /8/ /1976/ /1-8, František Černý-Portréty pražských herců,2003/