Milan Kymlička

Milan Kymlička nejprve absolvoval obor skladby na pražské konzervatoři a poté pokračoval ve studiu na pražské Hudební akademii múzických umění. Jako skladatel je Kymlička autorem soudobé vážné hudby, v jejíž říši kromě různých skladeb klavírních, violoncellových či smyčcových, ať již sólových, koncertních či kvartetních složil i hudbu baletní. Na M. Kymličku si určitě vzpomenou fanoušci a zpěváci H. Zagorová, M. Drobný, J. Laufer nebo P. Novák, protože je autorem i několika písní z jejich repertoáru. K největším hitům určitě patří song Až jednou, s nímž v r. 1968 M. Drobný vyhrál Děčínskou kotvu. Poté, co Kymlička odešel do Kanady, získával své umělecké renomé znovu a nakonec jako dirigent, studiový aranžér a později i jako autor hudby pro známé kanadské zpěváky a rozhlasové pořady stanice CBS uspěl. Kymlička nepohrdal žádným hudebním žánrem a tak jej bylo možné za oceánem vidět jak hraje s vlastním orchestrem, jak diriguje torontskou filharmonii nebo spolupracuje od F. Sinatry přes J. Lennona po A. Vitouše. V zahraničí se Kymličkovi podařilo natočit také několik vlastních profilových alb a s úsměvem říkal: „Přivedl jsem na svět víc muziky, než celý Svaz českých skladatelů dohromady.“ Dirigent, hudebník a skladatel Milan Kymlička se v r. 1968 rozhodnul pro emigraci a usadil se v Kanadě, kde se nejprve živil manuální prací a kde získal své další státní občanství. Milan Kymlička se filmovou hudbou zabýval již od 6o. let minulého století, v nichž komponoval převážně pro animované filmy režisérů V. Bedřicha a Z. Milera. V emigraci chvíli trvalo, že byl Kymlička jako skladatel kolegy přijat a během let se z něj stal vyhledávaný autor pro film i televizi a to nejenom v Kanadě, kde žil, ale i v sousedních Spojených státech. V zámoří dal Kymlička hudební život mnoha seriálům z nichž k těm nejznámějším určitě patří Alfred Hitchcock uvádí; Dobrodružství Arsena Lupina; Dobrodružství na dalekém severu; Králova kronika nebo Nekonečný příběh, které byly s velkým úspěchem uvedeny i u nás. Na skladatelském filmovém kontě M. Kymličky najdeme mimo klasických děl také Keenovo sci –fi Ztracený svět nebo horory, k nimž možno zařadit Gibbonsova Souseda nebo Lynchův Mrazivý strach. Kymlička se ale nebránil skládat hudbu i pro béčkové filmy a v rozhovorech říkal: „Je to moje práce a jsem rád, že ji mohu dělat, i když už jsem existenčně zajištěn.“ Do české kinematografie se Kymlička vrátil hudbou k poetickému filmu V. Jasného Návrat ztraceného ráje, aby i v dalších letech mohl potvrdit svůj nesporný talent a cit pro filmový obraz a vyjádření pocitů. Z Kymličkovy spolupráce s režisérem V. Polesným vznikly například seriál O ztracené lásce nebo milostné drama z odehrávající se za 1. světové války Malovaný děti. Kymlička ale rád pomáhal i režijním debutantům a tak výraznou měrou přispěl k úspěchu V. Marhoulovi s jeho detektivní parodií Mazaný Filip, za niž se dostal do nominace na prestižní ocenění Český lev v sekci nejlepší filmová hudba, nebo ke koprodukční retro letní milostné romanci bratrů Milkaniových Smutek paní Šnajderové. Kymlička se své vášně k hudbě nechtěl do poslední chvíle vzdát a stále aktivně komponoval, takže výše uvedený albánsko – česko – řecký film se stal i jeho posledním příspěvkem do dějin světové kinematografie. Milan Kymlička zemřel po těžké nemoci ve věku 72 let. Tituly a ocenění: Milan Kymlička si za hudbu k filmu Margaretino muzeum zasloužil Cenu Genie Award a kromě ní získal ještě Cenu Harolda Moona udělovanou osobnostem, které se zasloužily o mezinárodní věhlas kanadské hudby. zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy