Marie-France Pisier

Francouzská herečka Marie-Francie Pisier v mládí oslňovala spíše svými půvaby, až v polovině sedmdesátých let prokázala skutečné herecké schopnosti a dvakrát získala ocenění Cézara. Narodila se ve městě Da Lat ve Francouzské Indočíně, nynějším Vietnamu, kde její otec Georges Pisier (1910-1986) působil jako vysoký úředník koloniální správy. Podle aktuálního otcova působiště vyrůstala Marie-France na různých místech Dálného Východu, až koncem padesátých let se rodina vrátila do Francie a usadila se v Nice. Marie-France Pisier od dětství milovala divadlo a v Nice začala amatérsky hrát. Když se její fotografie dostaly do rukou slavnému Françoisu Truffautovi, obsadil jí do titulní role krátkého filmu ANTOINE A COLETTE (Antoine et Colette, 1962), který byl zařazen do mezinárodního povídkového projektu LÁSKA VE DVACETI LETECH (L´amour a vingt ans, 1962). V následujících letech pak dostala významné herecké příležitosti od tvůrců z okruhu francouzské nové vlny, kromě již zmíněného Truffauta to byl Alain Robbe-Grillet (TRANS-EURO-EXPRESS, 1967), více ale uplatnila své fyzické přednosti v kriminálkách Roberta Hosseina (SMRT ZABIJÁKA – La mort d´un tueur, 1963; KRUHY POD OČIMA – Lex yeux cernés, 1964), později se stala oblíbenou herečkou režiséra Andrého Téchiné. I když již během šedesátých let byla Marie-Francie Pisier značně vytíženou filmovou herečkou, stihla mezitím vystudovat práva a politické vědy na univerzitě v Nice, těmto oborům se ale nikdy nevěnovala. V roce 1968 se Marie-France Pisier aktivně zapojila do studentského hnutí, jejím životním partnerem byl v té době pozdější francouzsko-německý politik, tehdy studentský aktivista Daniel Cohn-Bendit (*1945). I později se herečka angažovala v různých sférách veřejného dění. Ke své první roli Colette se vrátila s dalšími Truffautovými filmy UKRADENÉ POLIBKY (Baisers volés, 1968) a LÁSKA NA ÚTĚKU (L´amour en fuite, 1978 – na tomto filmu měla i autorský podíl jako scénáristka). Jako většina francouzských hereček točila také v Itálii. Skutečného úspěchu se dočkala v polovině sedmdesátých let, kdy obdržela dvakrát Cézara za vedlejší role ve filmech BRATRANEC A SESTŘENICE (Cousin, cousine, 1975) a BAROCCO (1976). Vedlejší roli hrála v umělecky významném filmu Jacquese Rivetta CÉLINE A JULIE SI VYJELY NA LODI (Céline et Julie vont en bateau, 1974), u nějž se také podílela na scénáři. Vytvořila i partnerskou dvojici s J. P. Belmondem v komerčně úspěšné kriminálce TĚLO MÉHO NEPŘÍTELE (Le corps de mon ennemi, 1976). Pokus prosadit se i v Hollywoodu skončil natočením jednoho filmu (DRUHÁ STRANA PŮLNOCI – The Other Side of the Midnight, 1978) a účastí ve dvou amerických televizních seriálech, pak se vrátila do Francie. Znovu točila několikrát ročně, opět se před kamerou setkala s Belmondem (ESO ES - L´as des as, 1982), hrála také s Philippem Noiretem (VINCENTŮV PŘÍTEL - L´ami de Vincent, 1983). Významné role vytvořila v několika filmech zasazených do bližší či vzdálenější historie. Spisovatelku Charlotte Brontë hrála ve filmu SESTRY BRONTËOVY (Les soeurs Brontë, 1978), v dalším životopisném filmu OSAMĚLÁ CHANELOVÁ (Chanel solitaire, 1981) hrála slavnou módní návrhářku Coco Chanel. Autobiograficky laděný román Ples u guvernéra (1984) založený na jejích vzpomínkách z dětství, zaznamenal značný úspěch u čtenářů a Marie-France Pisier se pak ujala jeho převodu na filmové plátno (PLES U GUVERNÉRA – Le bal du gouverneur, 1990); filmové zpracování však naopak prošumělo bez většího zájmu diváků. Z jejích dalších vystoupení před kamerou stojí za zmínku Tacchellův film KAŽDÝ DEN JE NEDĚLE (Tous les jours dimanche, 1995). V devadesátých letech začala hrát i divadlo a vystupovala například na scéně Théâtre de la Gaité-Montparnasse, v posledních letech života se jako divadelní herečka vrátila do města svého mládí a hrála v Théâtre National de Nice. Marie-France Pisier zemřela v noci na 24. dubna 2011 ve věku 66 let. Okolnosti úmrtí nejsou příliš jasné, pravděpodobně se ale utopila, tělo bylo nalezeno v bazénu jejího domu v Saint-Cyr-sur-Mer v jižní Francii. Herečka byla dvakrát vdaná, jejím prvním manželem byl právník a politik Georges Kiejman (*1932), dvě děti měla z druhého manželství s Thierrym Funck-Brentanem (*1947), který je spoluředitelem významného vydavatelství Lagardere. Z rodiny Pisierů vynikli i hereččini sourozenci. Starší sestra Évelyne Pisier (*1941) je absolventkou politologie, uplatňuje se jako spisovatelka a byla též ředitelkou knihovny ministerstva kultury. Mladší bratr Gilles Pisier (*1950) je významným matematikem a členem francouzské Akademie věd.