Karel Houba

Syn obchodníka s koloniálním zbožím Karel Houba, se narodil v Praze 26. února roku 1920. Po získání základního vzdělání absolvoval reformní reálné gymnázium v Praze, kde maturoval v roce 1941. Protože vysoké školy byly nacisty zavřeny a nemohl dále ve studiu pokračovat, absolvoval kurs účetnictví a jazykovou školu. V letech 1938 až 1939 byl soukromým žákem akademického malíře Jana Slavíčka. V období let 1942 až 1943 byl totálně nasazen v Berlíně v Siemenswerke. Po roce mu český lékař vystavil potvrzení o zdravotní nezpůsobilosti pro práci v říši. Po návratu do Prahy se pustil do zdokonalování svých malířských schopností v kurzech kresby ve výtvarné škole Mánes v Praze. Formálně byl zaměstnán u stavební firmy. Brzy po osvobození v letech 1945 až 1946 studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, odkud přešel na Filozofickou fakultu a studia ukončil v oboru filozofie a angličtina v roce 1949 a v roce 1950 obhájil doktorandskou práci na téma Václav Sobotka, český pozitivista, a získal titul PhDr. V době vysokoškolských studií se musel léčit delším pobytem ve Vysokých Tatrách , když se u něj projevily symptomy tuberkulózy. V letech 1950 až 1989 pracoval v pevném pracovním poměru v nakladatelství Melantrich . V roce 1959 došlo k přejmenování tohoto nakladatelství na Svobodné slovo a po roce 1968 se nakladatelství vrátilo k původnímu názvu Melantrich. Sám Karel Houba začínal nejprve jako pomocný redaktor, později ji byl povýšen na samostatného redaktora a od listopadu roku 1968 se stal šéfredaktorem. Podílel se na redigování edic Živé myšlenky v letech 1962 až 1972, České myšlení, Poezie, knižnici Panoráma a ve své době ojedinělé edice Estetika divadelní a filmové tvorby v létech 1985 až 1989. Časopisecky debutoval v roce 1937 ve Studentském časopisu. Později přispíval do periodik a deníků, jako byly např. : Ahoj; Lidová demokracie; Rudé právo; Květy; Tvorba; Literární měsíčník aj. V roce 1947 připravil pro, vydání svou první knihu, novelu tématicky se vracející k době totálního nasazení, pod názvem Dvacetiletí. Rukopis se ztratil v redakci nakladatelství Čin. O desetiletí později se vrátil ke stejnému tématu a konečně vyšla jeho propracovaná próza Po noci jitro /1959/. Prvotinou však byl psychologický román, ve kterém se vrací k pražskému květnovému povstání z roku 1945, pod názvem Odklad /1959/. Válečné téma ještě zpracoval v novele Skrze skutky jejich /1962/. Tématicky se Karel Houba vracel i k životním a osobním kolizím v mezilidských vztazích, jako např.: Přesýpací hodiny /1964/; povídkový soubor Dobrou noc, anděli /1970/; Zvláštní místo k žití /1972/. Pětici novel vydal pod souborným názvem Snídaně v trávě /1974/ o vztazích intelektuálů ve středním věku. Následujícího roku představuje čtenářské veřejnosti obsáhlý soubor povídek Odpoledne s Klaudií /1975/ a po delší odmlce v románové tvorbě se přihlásil románem Postel s nebesy /1976/, který byl velmi úspěšný a je počítán vedle dvojnovely Až uslyšíš zvony, k vrcholným Houbovým prozaickým dílům. Obdobně si oblibu získaly i romány Protokol /1978/ a Bílý kůň /1980/ a Závrať /1983/. Samostatnou částí Houbova literárního díla představují jeho překlady z němčiny /ve spolupráci s manželkou Věrou Houbovou, roz. Ulrychovou/, např. Remarque - Miluj bližního svého /1959/; Tři kamarádi /1962/; Nebe nezná vyvolených /1969/; Stíny v ráj /1975/; Wernera Steinberga - Příchod gladiátorů /1962/; Na konci světa /1963/; Voda z vyschlých studní /1965/; J. M. Simmela - Všichni lidé bratry jsou /1977/, Jen vítr to ví /1992/, Z čeho jsou utkány sny/1993/, Nikdo není ostrov/1993/,I když se směju, musím plakat /1994/, Divím se, že jsem tak veselý /1996/, Země zůstane ještě dlouho mladá /1997/ a další. Československá televize uvedla trojdílnou dramatizaci Houbova románu Postel s nebesy v roce 1984 /rež. Alois Müller, v úpravě Otty Zelenky/. Prozaik Karel Houba zemřel v Praze 26. prosince roku 1999 ve věku 79 let. Erkul