Ivan Lendl

Vynikající československý tenista Ivan Lendl (1960) přišel na svět v Ostravě do rodiny Olgy Lendlové-Jeništové (1935) a právníka Jiřího Lendla (1924-2013). Už od dětství Ivan kráčel ve šlépějích své maminky, zapálené tenistky, jejímž největším úspěchem bylo 2. místo v republikovém žebříčku. Ctižádostivá matka jej prý při tréninku přivazovala k síti a podstatnou složku jeho jídelníčku tvořila zelenina, jak v autobiografické knize vzpomíná publicista Mark Hodgkinson. Otec Lendl se ve světě bílých raket pohyboval také, posléze se jeho nejvyšší metou stala funkce prezidenta Československého tenisového svazu, kterou vykonával v letech 1990-94. Odhodlaný školák přesto, že byl menší a slabší, tvrdě trénoval a už v polovině 70. let bylo poznat, že naše republika má po Karlu Koželuhovi (1895-1950), Jaroslavu Drobném (1921-2001) nebo Janu Kodešovi (1946) další výrazný tenisový talent. Rodiče kladli velký důraz nejen na sport, ale i na vzdělání, tak Ivan po maturitě začal studovat na ostravské VŠB. Navzdory způsobu výchovy – anebo možná právě kvůli němu – se Lendl už v osmnácti stal juniorským mistrem světa a v tenise pak dovedl k dokonalosti tvrdou hru od základní čáry, především díky využití nových kompozitních raket. Od roku 1978 se tento 187 cm vysoký, věčně zachmuřený mladík, tiskem později překřtěný na Ivana Hrozného, věnoval tenisu profesionálně a v 80. letech sbíral jednu trofej za druhou. V pouhých dvaceti letech, v roce 1980 získal společně s Tomášem Šmídem (1956) Davis Cup, o dva roky později ovládl Turnaj mistrů a v roce 1984 vyhrál v Paříži první grandslamový titul. Ve své kariéře získal 8 grandslamových titulů ve dvouhře - US Open 1985, 1986, 1987, French Open 1984, 1986, 1987 a Australian Open 1989, 1990. Do finále se probojoval 19x. Na pozici světové tenisové jedničky setrval celkem 270 týdnů, což je třetí pořadí za Petem Samprasem (1971) a Rogerem Federerem (1981). Počtem 1070 vítězných utkání dvouhry na okruhu ATP se v celkovém pořadí zařadil na 2.místo za Američanem Jimmy Connorsem (1952), který vyhrál 1 222 zápasů. Naopak - jediným grandslamovým titulem, který mu unikl, byl právě prestižní Wimbledon. Ovšem nelichotivých přezdívek od novinářů měl víc než dost - prestižní New York Times ho označily za „androida, který servíruje jako kyborg a má osobnostní kvality mraženého krocana“. Týdeník Time zase psal o „chladném, soběstředném, povýšeném, zlomyslném a arogantním muži s velmi hezkým čelem“. Při první vhodné příležitosti, v lednu 1982, Ivan Lendl emigroval od Spojených států amerických, kde poznal i svou budoucí manželku Samanthu Frankelovou, se kterou se oženil v r. 1989. Americké občanství získal o tři roky později. Mladí manželé bydleli nejprve na veliké rodinné usedlosti v Greenwich, v Connecticutu a v průběhu několika let se jim narodilo pět dcer - Marika (1990), dvojčata Isabelle a Caroline (1991), Daniela (1993) a Nikola (1998). Ve svých čtyřiatřiceti letech Lendl s profesionálním tenisem skončil, chronické bolesti zad mu již vrcholové sportovní zatížení nedovolovaly. V r. 2001 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. Po ukončení tenisové kariéry ovšem na sport nerezignoval a vrhl se na dráhu profesionálního golfisty. Zároveň se s rodinou přestěhovali na Froridu do Bradentonu, Marika, Isabell a Daniela se v golfu "potatily", Caroline se našla v ženském veslování a nejmladší Nikola se věnuje koním a parkuru. V prosinci roku 2011 se Lendl stal osobním trenérem skotského tenisty Andyho Murrayho (1987), který pod jeho vedením vyhrál londýnské Letní olympijské hry 2012 a následující měsíc si připsal premiérový grandslamový titul na US Open. Hned další rok získal Murray to, na co sám Lendl nikdy nedosáhl - vyhrál Wimbledon. Po více než dvou letech, v březnu 2014, však spolupráci ukončili. Kromě sportu je Ivan Lendl i vášnivým sběratelem děl secesního malíře Alfonse Muchy (1860-1939) a ve své unikátní sbírce má 116 jeho plakátů - chybějí mu pouze tři kusy, z nichž dva jsou v muzeích a poslední neznámo kde.