Pierre Granier-Deferre

Pierre Granier-Deferre pocházel z Paříže, vyrůstal v kulturním prostředí a od mládí se živě zajímal o film. Vystudoval slavnou filmovou školu IDHEC (Institut des hautes études cinématographiques) v Paříži (1954), přičemž ještě za studií se v různých profesích podílel na vzniku filmu různých žánrů (vícekrát jej například ke spolupráci přizval André Berthomieu). Po dokončení studií působil jako asistent režie u známých tvůrců jako byl například Marcel Carné, koncem padesátých let spolupracoval na několika filmech Denyse de La Pattelière. K první samostatné režii se Granier-Deferre dostal počátkem 60. let, kdy do vlastního scénáře adaptoval románovou předlohu Philippa Labro a natočil film CHLAPEC Z VÝTAHU (Le petit garçon de l'ascenceur, 1962). Také ve svém dalším filmu sáhnul po literární předloze (spisovatel Georges Duhamel) a snímek SALAVINOVA DOBRODRUŽSTVÍ (Les aventures de Salavin, 1964) byl oceněn na filmovém festivalu v San Sebastian. Mezitím začal Granier-Deferre pracovat také pro televizi, nicméně nadále točil i filmy; kriminální komedie LA METAMORPHOSES DES CLOPORTES (1965) opět měla základ v literární předloze (na scénáři se podílel slavný scénárista Michel Audiard) a navíc disponovala hvězdným obsazením. Granier-Deferre se od počátku své tvorby vyznačoval mimo jiné tím, že patřil k předním odpůrcům francouzské nové vlny a trval na tradiční filmařské práci i vyznění příběhu. To také může být příčinou toho, že jeho filmy ze 60. let nenašly takovou odezvu jako práce jiných režisérů. Až v následující dekádě se dostal mezi skutečnou režisérskou špičku a to především zásluhou vysoce kvalitních námětů, silných příběhů a v neposlední řadě angažováním herců první garnitury. Takovými atributy poprvé disponoval kriminální thriller HEROIN (La horse, 1970) s Jeanem Gabinem v hlavní roli. Ke svým uměleckým vrcholům dospěl režisér Granier-Deferre adaptacemi novel slavného spisovatele Georgese Simeona a jeho filmy KOČKA (Le chat, 1971) a VDOVA (La veuve Couderc, 1971) s dramatickým vyzněním a opět vynikajicími hereckými výkony (v prvním případě Jean Gabin a Simone Signoret, ve druhém titulu pak Alain Delon a znovu Simone Signoret). Film KOČKA triumfoval také na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Další filmovou adaptací Georgese Simeona bylo melodrama VLAK (Le Train, 1973), znovu s výborným obsazením (J. L. Trintignant, R. Schneider). Dalším výsledkem ambiciózní tvorby Granier-Deferra s širším dosahem bylo kriminální drama s politickým pozadím (byť lokálního charakteru) NELÍTOSTNÝ SOUBOJ (Adieu, poulet, 1975). Tento film (spolu s některými předešlými) dnes řadíme do oblasti žánru francouzské drsné školy a ve třech kategoriích byl nominován na Cézara. Hvězdou filmu byl Lino Ventura, který se zaskvěl i v dalším titulu, KLEC (La cage, 1975), obracejícímu pozornost spíše k partnerským vztahům. Toto téma, i když v pozadí s dramatickými historickými událostmi, dominuje také následujícímu snímku ŽENA V OKNĚ (Une femme à sa fenêtre, 1976; zde znovu v hlavní roli Romy Schneider). Z dalších režisérových filmů dosáhl výraznějšího úspěchu až film ZVLÁŠTNÍ PŘÍPAD (Une étragne affaire, 1981), který triumfoval nejen při udělování cen Cézara, ale také na festivalu v Berlíně. Po několika letech pak Granier-Deferre znovu navázal spolupráci se Simone Signoret a jejich další film HVĚZDA SEVERU (L'étoile du Nord, 1982) opět absolvoval úspěšné tažení filmovými přehlídkami. Z dalších režisérových filmů byla u nás uvedena kriminálka UTONUTÍ ZAKÁZANO (Noyade interdite, 1987) s Philippem Noiretem. Posledním celovečerním filmem Granier-Deferra byl úsměvný melodramatický příběh z druhé světové války MALÝ CHLAPEC (Le petit garçon, 1995; znovu podle předlohy Philippa Labro). Mezitím ale obnovil spolupráci s televizí a v 90. letech realizoval několik dílů seriálu o komisaři Maigretovi, pro nějž napsal také několik scénářů. Pierre Granier-Deferre zemřel v Paříži 16. listopadu 2007 ve věku osmdesáti let. Jeho manželkou byla od roku 1967 úspěšná britská herečka Susan Hampshire (*1937), s níž měl dvě děti (rozvedli se v roce 1974). Jejich syn Christopher Granier-Deferre je režisérem a filmovým producentem. Pierrův starší syn z předchozího vztahu, Denys Granier-Deferre (*1949), je též režisérem.