Jacques Rispal

Francouzský herec Jacques Rispal natočil bezmála sedmdesát filmů, u nás jsme jej mohli vidět v Delonových, Belmondových nebo Gabinových filmech, podobně velký počet rolí odehrál také v televizi, i když ve svých začátcích preferoval především divadlo. Narodil se ve vesnici Belves v jižní Francii, pocházel z prosté rodiny a za války spolu s otcem pomáhal Židům, kteří prchali před německými okupanty. Po válce odešel do Paříže, kde studoval herectví pod vedením významných herců Pierre Renoira a Charlese Dullina. V režii André Barsacqua pak vystupoval v divadle Théâtre de l’Atelier, kde účinkoval v moderním francouzském repertoáru. Právě v režii André Barsacqua se objevil poprvé i před filmovou kamerou (RUDÁ OPONA – Le rideau rouge, 1952), v následujících letech ale Jacques Rispal upřednostňoval divadlo a filmu se vyhýbal. Mezitím s ohledem na svůj původ a válečnou zkušenost vstoupil do Komunistické strany. Když Francie učinila poslední pokus zachránit své kolonie v severní Africe, tak tehdy se Rispal v rámci militantní části komunistů angažoval v aktivitách ve prospěch alžírské Národní osvobozenecké fronty. To jej nakonec přivedlo před soud a v letech 1960-1962 byl vězněn. Po propuštění z vězení se Jacques Rispal vrátil k divadlu, tehdy také začal častěji hrát ve filmu, navázal spolupráci i s televizí a točil i několikrát ročně, i když hrál jen menší role. Od řady i významných režisérů (François Truffaut, Luis Bunuel, José Giovanni) dostával menší herecké příležitosti převážně v dramatickém a kriminálním žánru. Zatímco v šedesátých letech se dvakrát před kamerou objevil jako pekař (NEVDĚČNÝ VĚK – L’age ingrat, 1964; POZVANÁ – L’invitata, 1969), později hrál širší spektrum postav, v Costa-Gavrasově dramatu z doby československých politických procesů DOZNÁNÍ (L’aveu, 1970) se objevil jako komunistický funkcionář Bedřich Geminder, několikrát se setkal i s Jeanem Gabinem v úloze lékaře (KOČKA – Le chat, 1971), prokurátora (PŘÍPAD DOMINICI – L’affaire Dominici, 1973) nebo soudce (DVA MUŽI VE MĚSTĚ – Deux hommes dans la ville, 1973). Menší role odehrál také ve filmech s J. P. Belmondem (SMŮLA – La scoumoune, 1972; STRACH NAD MĚSTEM – Peur sur la ville, 1975), L Venturou (NELÍTOSTNÝ SOUBOJ – Adieu, poulet, 1975) nebo A. Delonem (CIKÁN – Le gitan, 1975), zmínku si zaslouží i postava statkáře Laborita v Malleho okupačním dramatu LACOMBE LUCIEN (1974). Zajímavou roli řidiče Paca hrál ve filmu HROZBA (La menace, 1977) režiséra Alaina Corneau, jen výjimečně se objevil i v komediích (STEPUJÍCÍ STONOŽKA – Le mille pattes fait des claquettes, 1977). Kvůli značnému vytížení filmem v sedmdesátých letech (například v roce 1975 hrál v devíti snímcích) musel Rispal omezit své aktivity v divadle a v této době stál na jevišti jen výjimečně, často ale hrál v televizi. Účinkoval v řadě seriálů a adaptací divadelních her, na televizní obrazovce se dostal i k větším příležitostem, což můžeme doložit titulní postavou nenáviděného prvního ministra Conciniho v dramatu z počátku 17. století VRAŽDA CONCINA CONCINIHO (Assassinat de Concino Concini, 1976). Ve filmu se znovu setkal s Alainem Delonem (a v Delonově vlastní režii) ve filmu KDO NASTAVÍ KŮŽI (Pour la peau d’un flic, 1981), kde hrál profesora Bachhoffera, poté se objevoval převážně opět hlavně v televizi. Jacques Rispal zemřel nečekaně následkem infarktu 9. února 1986 ve věku 62 let.