Claude Piéplu

Francouzský herec Claude Piéplu byl mistrem vedlejších rolí v různých žánrech, proslul také jako vynikajicí dabér, samozřejmě získal uznání i jako divadelní herec. Pocházel z prostých poměrů (jeho otec byl kuchařem), v patnácti letech začal pracovat jako poslíček v bance. Právě tady měl své první publikum, když před kolegy komicky napodoboval nadřízené. To jej nakonec přivedlo k herectví a za druhé světové války studoval pod vedením slavného Maurice Escande. První divadelní angažmá získal v roce 1944 v Théâtre des Mathurins, kde začínal hrát po boku Gérarda Philipa, později v Théâtre Saint-Georges hrál i v režii svého pedagoga Maurice Escande. Před kamerou se objevil poprvé v epizodní roli v životním příběhu zakladatele Červeného kříže ČLOVĚK ČLOVĚKU (D'homme a hommes, 1949). Tady hrál hlavní roli Jean-Louis Barrault, v jehož divadelní společnosti našel Piéplu zázemí na několik let, v Barraultově režii hrál v divadlech Théâtre de Marigny nebo Théâtre des Célestins. Později přešel ke společnosti Jacquese Fabbriho, pod jehož režijním vedením začal dostávat velké příležitosti a hrál na různých pařížských scénách (Théâtre de la Renaissance, Théâtre de l'Alliance). S filmem začal Claude Piéplu častěji spolupracovat až v 60. letech, připomeňme například postavu ředitele věznice ve filmu MUŽ JMÉNEM LA ROCCA (Un nommé la Rocca, 1961), později jej zviditelnila početná participace na filmech s Louisem de Funesem, jako kněz se objevil v méně známé komedii JAK VYKRÁST BANKU (Faites sur la banque, 1963), ve vedlejší roli pana Boisseliera jsme jej pak mohli vidět v prvním dílu četnické série (ČETNÍK ZE SAINT-TROPEZ - Le gendarme de Saint-Tropez, 1964), vedlejší role později odehrál ve filmech HIBERNATUS (1969) nebo DOBRODRUŽSTVÍ RABÍNA JÁKOBA (Les aventures de rabbi Jacob, 1973), kde hrál komisaře Andreaniho. Vedlejší role hrál Claude Piéplu na přelomu 60. a 70. let v řadě dalších filmů různých režisérů, připomeňme alespoň dvojí spolupráci s Luisem Buňuelem (NENÁPADNÝ PŮVAB BURŽOAZIE - Le charme discret de la bourgeoisie, 1972; PŘELUD SVOBODY - Le fantôme de la liberté, 1974), u nás jej známe také díky roli starosty Duroise, v níž byl otcem Pierra Richarda, v úspěšné komedii HOŘČICE MI STOUPÁ DO NOSU (La moutarde me monte au nez, 1974). Z Piéplovy filmografie té doby se sluší připomenout i velkou roli podváděného starosty Paula Delamare v Chabrolově kriminálním filmu KRVAVÉ SVATBY (Les noces rouges, 1973), kde jeho partnerkou byla režisérova manželka Stéphane Audran. Zajímavou příležitost dostal také od Claude Millera v provokativním snímku NEJLEPŠÍ ZPŮSOB CHŮZE (La meilleure façon de marcher, 1976) v roli vedoucího prázdninového tábora. Jestliže v 70. letech točil několik filmů ročně, později se znovu věnoval hlavně divadlu, účinkoval také v televizi, před filmové kamery se vrátil až v polovině 80. let. Postavou profesora v komedii MAMLAS (Le paltoquet, 1986) se jedinkrát přiblížil prestižnímu ocenění (za tuto roli byl nominován na Cézara). Mezitím se Claude Piéplu výrazně prosadil v dabingu, zvláště v animované produkci určené dětským divákům. Po roce 2000 rezignoval na další umělecké aktivity, mezitím se ale začal angažovat ve veřejném dění, mimo jiné jako člen Světové rady míru, byl též členem řady dalších francouzských i mezinárodních institucí s tématikou pacifismu. Zemřel v důsledku nádorového onemocnění v Paříži 24. května 2006 ve věku 83 let.