Jan Zrzavý

Osobnost českého výtvarného umění, malíř Jan Zrzavý, představuje spojnici mezi českým secesním symbolismem a expresionismem, a v dalším svém vývoji i kubismem. Takto vybaven přijal impuls italské renesance, mistrů italského quattrocenta a dovršil své umělecké zrání v typicky snových a lyrických tvarech. Svou životní pouť začal 5. listopadu roku 1890 ve Vadíně -Okrouhlici. Po zdárném absolvování gymnázia v Havlíčkově Brodě a reálky v Kutné Hoře svůj vzdělávací okruh ukončil tam, kde jej začal, tedy v Havlíčkově Brodě. Nejen talent, ale i zájem a úsilí jej vedly k tomu, že se připravoval k studiu malířství v soukromé malířské škole u Karla a Františka Ženíška ml., odkud přešel po roce 1905 na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, aby v ateliéru profesora Emanuela Dítěte v letech 1907 až 1909 završil svá umělecká studia. V první fázi své tvorby se snažil navázat na výbojové malířské proudy v české prostředí, což dokladují některé jeho obrazy, např.: Údolí smutku; Utrpení; Zátiší s konvalinkami aj. Ještě v roce 1910 společně s Váchalem, Konůpkem a Koblihou založil volné umělecké sdružení SURSUM. Významným pro Jana Zrzavého byl rok 1917, kdy byl přijat za člena SVU Mánes na doporučení Bohumila Kubišty, který se takto rozhodl na základě Zrzavého obrazu Spícího hocha. Na počátku dvacátých let minulého století se inspiroval ve své tvorbě studiem přírodních tvarů a barev a současně navázal na inspirativní práce Raffaela a Leonarda, mistrů italského quattrocenta. V roce 1918 se myšlenkově ztotožnil s osobnostmi českého výtvarného umění, patřících k Zrzavého generaci, jakými byli Josef Čapek, Václav Špála a dal. Z těchto osobností se vytvořila tvůrčí skupina známá pod názvem "Tvrdošíjní". Kolem roku 1920 se Jan Zrzavý věnoval mimo jiné i ilustrační tvorbě formou frontispisů k mnoha dílům domácích i zahraničních literátů, např. : K. H. Máchy, K. J. Erbena aj. V této době se zrodil Zrzavého zájem o scénické výtvarnictví a připravil scénické návrhy pro Národní divadlo, např. výprava opery Idomeneus W. A. Mozarta. Své vidění světa realizoval i ve svých krajinomalbách- San Marco v noci; Ostravské haldy a dal. Od roku 1923 byl členem Umělecké besedy a podílel se na jejích výstavách. V roce 1924 pobýval v Paříži, kde si pronajal ateliér. Postupně se měnil i rozsah barevné stupnice, kterou Zrzavý ve své tvorbě využíval v prospěch sytějších barevných tónů. V době okupace Československa se jeho krajiny vyznačovaly ostřejšími liniemi a temnými symbolickými odstíny, vypovídající o vztahu Zrzavého k těžkému období útlaku a každodenních obav ze smrti. Od roku 1947 byl profesorem malby, kompozice na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci. Od roku 1950 se věnoval výhradně malířské tvorbě ve svobodném povolání. Svou výtvarnou pozůstalost ještě v roce 1975 věnoval pražské Národní galerii. Zastoupen je hojně ve sbírkách Středočeské galerie; Galerie výtvarného umění Ostrava; Západočeské galerie v Plzni, ale i Slovenské národní galerii v Bratislavě. Mimořádným počtem samostatných výstav vyniká mezi svými českými uměleckými souputníky. Nejčastěji vystavoval v Praze - významná výstava v roce 1918 v Topičově salónu, po které následovaly pražské výstavy v letech 1923, 1927, 1930, 1934, 1936, 1940 a další. Tvorba Jana Zrzavého byla vystavována i na jeho profilových výstavách mimo Prahu, např.: Brno /1923/, Ostrava /1932, 1936/, Olomouc, Písek, Jihlava, Havlíčkův Brod, Roudnice nad Labem aj. V zahraničí Jan Zrzavý vystavoval např. v Berlíně - Galerie Der Sturm /1919/; Athény /1972/ aj. Scénografické dílo Jana Zrzavého, vzniklé z určitého přetlaku umělecké energie a potřeby umělce obecně, prokázat možnost svého uplatnění i v divadelních podmínkách, představuje v mnoha ohledech významnou kulturní událost, např.: výpravy pro Straussovu Elektru /1933/; Jeremiášova Starého krále /1934/; Verdiho Rigoletto /1939/; Dvořákova Armida /1941/; Fibichovo Nevěsta messinská /1945/; Krejčího Pozdvižení v Efesu /1946/; Smetanova Čertová stěna /1954/ aj. Český malíř Jan Zrzavý, jmenovaný v roce 1966 Národním umělcem, zemřel v Praze 12. října roku 1977 ve věku nedožitých 87 let. Erkul