Livio Lorenzon

Jako řada jiných italských herců, kteří se věnovali výhradně filmu, tak i Livio Lorenzon procházel ve své kariéře postupně různými žánry, které byly aktuálně v oblibě. Začínal dobrodružnými filmy, poté se prosadil v dobovém boomu žánru sandálu a meče a nakonec odehrál vedlejší role v řadě spaghetti westernů, s několika jeho rolemi se mohli seznámit i naši diváci. Livio Lorenzon pocházel z Terstu, po účasti ve druhé světové válce vystřídal několik zaměstnání, byl řidičem kamiónu, přístavením dělníkem, uplatnil se i jako moderátor v rádiu a mimo jiné jezdil na koni, což se mu později ve filmech velmi hodilo. K filmování se dostal náhodou, když v jeho rodišti režisér N. F. Bianchi natáčel válečný film STÍNY NAD TERSTEM (Ombre su Trieste, 1952). Po této víceméně komparzní zkušenosti odešel Lorenzon do Říma, kde se snažil svou specifickou vizáž nabídnout dalším režisérům. Dařit se mu ale začalo až ve druhé polovině padesátých let, středně velkými rolemi se uvedl v roce 1958 ve dvou žánrech, které pak pro něj byly typické – po boku Lexe Barkera to byl historický dobrodružný film KAPITÁN FUOCO (Capitan Fuoco, 1958), ve stejném roce pak příběh z antické mytologie AFRODITA, BOHYNĚ LÁSKY (Afrodite, dea dell´amore, 1958). Od konce padesátých let točil Livio Lorenzon několik filmů ročně, střídal pirátské příběhy s antickými filmy žánru sandálu a meče, v obou žánrech to bylo kolem dvaceti filmů. Opět s Lexem Barkerem hrál ve filmu SYN ČERVENÉHO KORZÁZA (Il figlio di corsaro rosso, 1962), kde se před kamerou poprvé uplatnil i jeho bratr Silvio Lorenzon, který pak začal užívat umělecké jméno Gianni Solaro. V dobrodružných filmech hrál Lorenzon často velké role zákeřných protivníků hlavních hrdinů, podobné příležitosti dostával i v žánru sandálu a meče. Tyto filmy jsou dnes často zatracované, i tady ale vznikaly hodnotné tituly, v nichž Lorenzon dostal menší roli (PILÁT PONTSKÝ – Ponce pilate, 1961). Největší role v žánru sandálu a meče hrál ve filmech HERKULES PROTI ŘÍMU (Ercole contro Roma, 1964) a HERKULES PROTI BABYLÓNSKÝM TYRANŮM (Ercole contro i tiranni di Babilonia, 1964). Vedle řady průměrných snímků se Livio Lorenzon objevil i v několika dodnes vysoce hodnocených komediích po boku Alberta Sordiho (VDOVEC – Il vedovo, 1959; VELKÁ VÁLKA – La grande guerra, 1959) nebo Ugo Tognazziho (TY, JÁ A TVŮJ MANŽEL – Straziami ma di baci saziami, 1968), do jednoho filmu jej přizval i významný režisér Luigi Zampa (LETNÍ OPOJENÍ – Frenesia dell´estate, 1964). V šedesátých letech přišel v italské kinematografii ke slovu žánr westernu, který pro Livia Lorenzona znamenal opět filmařské žně. V tomto žánru dostal i hlavní role (COLORADO CHARLIE, 1965), známější jsou ale jeho menší výstupy ve slavných titulech jako HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ – Il buono, il brutto, il cattivo, 1966) nebo TRUMFOVÉ ESO (I quattro dell´Ave Maria, 1968). Několikrát se objevil i v dalším tehdy oblíbeném žánru špionážních filmů. S úpadkem obliby uvedených žánrů koncem šedesátých let dospěla k závěru i Lorenzonova herecká kariéra a poslední film natočil v roce 1969, mezitím se příležitostně objevoval i v televizi. Krátce po ukončení své bohaté filmové dráhy (natočil bezmála osmdesát filmů) zemřel těsně před Vánocemi 1971 při autonehodě nedaleko od rodného Terstu.