Piero Lulli

Italský herec Piero Lulli byl v poválečném období vytíženým hercem béčkových žánrů, nejprve to byly filmy tzv. sandálu a meče, později především westerny, ale také špionážní filmy nebo horory. Narodil se ve Florencii a pocházel z kulturní rodiny, jeho otec Gino Lulli se prosadil jako barytonista a zpíval mimo jiné v milánské La Scale. Dodejme také, že hercem – s ohledem na filmografii podstatně významnějším – se později stal i Pierrův starší bratr Folco Lulli (1912-1970). Před kamerou stál Piero Lulli poprvé již v devatenácti letech a debutoval v Rosselliniho válečném filmu PILOT SE VRACÍ (Un pilota ritorna, 1942). Vzápětí dostal velkou příležitost v ústřední dvojici s hvězdnou Assiou Noris v melodramatu MŮJ ŽIVOT PRO TEBE (Una storia d’amore, 1942). Jeho filmografie se pak rozrůstala pozvolna, poprvé se svým bratrem Folcem hrál v de Santisově neorealistickém filmu TRAGICKÝ HON (Caccia tragica, 1947). Hlavní mužské role pak spolu hráli po boku dohasínající hvězdy Elli Parvo v melodramatu ZÁVRAŤ LÁSKY (Vertigine d’amore, 1948). V komerčně velmi úspěšném filmu ANNA (1951) režiséra Alberta Lattuady hrál Piero Lulli vedlejší roli doktora Manziho. Během padesátých let se Piero Lulli objevoval v různých žánrech, z několika válečných filmů připomeňme italsko-německý snímek DĚLOVÁ SERENÁDA (Pezzo, capopezzo e capitano, 1958), v němž se po boku Vittoria de Sicy opět setkal s bratrem Folcem. Svou participaci v žánru sandálu a meče – i v Itálii dnes často zatracovaného – zahájil s filmem ODYSSEUS (Ulisse, 1954), kde hrál bájného hrdinu Achilla, naopak později ve filmu ACHILLŮV HNĚV (L’ira di Achille, 1962) ztvárnil postavu Odyssea. Žánr sandálu a meče byl na vzestupu především na přelomu 50. a 60. let a tehdy Piero Lulli hrál středně velké role v bezmála dvaceti filmech tohoto zaměření, nad dobový průměr vynikl příběh o založení Říma ROMULUS A REMUS (Romolo e Remo, 1961), kde na sebe vzal podobu politika Sculpicia. U nás byl na DVD vydán také výpravný snímek VZPOURA PRETORIÁNŮ (La rivolta dei pretoriani, 1964), v němž odehrál velkou roli despotického římského císaře Domiciána. Z umělecky hodnotnějších filmů připomeňme Monicelliho titul STALO SE V TURÍNĚ (I compagni, 1963), v němž se opět setkal s bratrem Folcem. V režii svého bratra a opět po jeho boku se Piero Lulli objevil v kriminálce GENTE D’ONORE (1967). Tehdy již odezněla obliba žánru sandálu a meče, ke slovu se dostaly italské spaghetti westerny a v nich znovu Piero Lulli dostal řadu velkých hereckých příležitostí. Jeho prvním westernem bylo ZNAMENÍ KOJOTA (Il segno del coyote, 1963), z dalších známějších filmů tohoto žánru připomeňme snímky jako BUFFALO BILL (Buffalo Bill, l’eroe del far west, 1965), CESTA K NENÁVISTI (Il piombo e la carne, 1966) nebo KDO VOLÁ PO POMSTĚ? (Quien grita venganza?, 1968). Ve westernech hrál Piero Lulli po boku hvězd žánru jako byl například Gianni Garko; s ním a jeho manželkou, původem českou herečkou Zuzanou Martínkovou to byl například film PER 100.000 DOLLARI TI AMMAZZO (1967). Příležitostně se objevoval i v dalších žánrech, ve francouzsko-italském špionážním filmu TAJNÝ AGENT NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ (Niente rose per OSS 117, 1968) hrál atentátem ohroženého diplomata Van Dycka. Lulliho účast na westernovém žánru důstojně uzavírá postava šerifa po boku Terence Hilla ve filmu MÉ JMÉNO JE NIKDO (Il mio nome e Nessuno, 1973), pak odehrál ještě několik rolí v zapomenutých filmech. Naposledy stál před kamerou jako německý generál ve válečném filmu LA SVASTICA NEL VENTRE (1977). Piero Lulli zemřel v Římě 23. července 1991 ve věku 68 let, zanechal po sobě přes stovku filmových rolí.